The story of Terry Potter

Kapitola 14. - První ráno v Bradavicích

Kapitola 14. - První ráno v Bradavicích

2. 9. 1991 – 6:15

TEREESE

„Vstávejte, holky! Vstávejte!“

Tato slova přišla Terryiným uším až příliš hlasitá. A přišla příliš brzy. Příliš brzy ráno.

Otevřela oči. Všude bylo spousta červené. Moc červené!

„Kde- kde to jsem?“ zaúpěla a rozespale zamrkala očima.

„V Bradavicích přece, holka!“ zaječel jí kdosi do ucha, „tak odhoď ten ztrápenej tón a honem z postele! Jde se na snídani!“

Terry se opřela na loktech a zapátrala po původci toho vzruchu.

„Levandule, kolik je hodin?“ zeptala se Terrese nadšeně poskakujícího děvčete.

„Čtvrt na sedm! Hermi, ty taky! Honem, Parvati, vylez z postele!“

Terrese zaúpěla. Hermiona a Parvati taky. Terry tušila, že důvod mají stejný.

„Tak pojď, Hermi, čeká nás kouzelný den,“ Levandule poskakovala po pokoji, „nebo ti snad mám pomoct?“ škádlivě na ni mířila hůlkou.

„Nech toho,“ bránila Terry ubohou Hermionu, „ještě něco zapálíš.“

„Když to vás lenochy dostane z postelí...“ smála se Levandule.

Terry protočila oči v sloup a odhodila ze sebe přikrývku. Chladný vzduch ji okamžitě uhodil do holých chodidel.

„Brr,“ zatřásla se, „tady je zima,“ poznamenala, ale rozhodla se zimu raději překonat, aby už dál nemusela poslouchat Levandulin jekot.

Sundala nohy z postele. Snad tam nejsou dlaždičky, zadoufala ještě rychle předtím, než se její chodidla už konečně dotkly země. Došlápla na huňatý koberec.

Hermiona a Parvati už také začínaly vylézat s postelí. Parvati se skuhráním, Hermiona mlčky.

Terrese vydolovala z kufru čisté spodní oblečení a přetáhla si přes sebe hábit, který včera večer jen tak pohodila na zem vedle postele. Pak si obula boty. Byly to obyčejné sešlapané polobotky, které nosila už pár let a které jako jediné, z věcí, které vlastnila, nebyly po Dudleym.

Chvíli ještě seděla jen tak na posteli a sledovala, jak se její spolubydlící postupně střídaly u umyvadla s jediným zrcadlem v místnosti.

Bude to takhle vypadat každé ráno? ptala se sama sebe, zatím co hledala ve svém batohu hřeben. Počkala, než se u zrcadla uvolní místo a pak se před něj postavila a začala si starým polorozpadlým kartáčem pročesávat vlasy.

Náhle se jí cosi otřelo o nohy. Podívala se dolů a tam...

„Ágnes!“ vyjekla potěšeně. Na kočku si od chvíle, co vystoupili z vlaku, ani nevzpomněla. Sehnula se pro ni a vzala ji do náruče.

Její studený čumáček se jí okamžitě začal otírat o tvář.

„Jé, ta je hezoučká, je tvoje?“ přihrnuly se k ní okamžitě Parvati s Levandulí.

„Jo, koupila jsem ji letos v létě,“ potvrdila to Terry a jen koutkem oka pozorovala Hermionu, která si na posteli přeskládávala knihy.

„Taky jsem po našich chtěla kočku, ale nepovolili mi ji. Prý že už raději sovu, ale já jsem řekla, že sovy se mi nelíbí, i když nosí poštu a tak, pořád přece dělají ten strašný nepořádek...“ brebentila neúnavně Levandule.