The story of Terry Potter

Kapitola 1. - Jméno

1. kapitola - Jméno

4. dubna 1980 - 15:30

ALBUS

Pršelo. Kouzelnická vesnice jménem Prasinky byla zahalená v mlze. Na ulicích bylo prázdno. Většina čarodějů a čarodějek se uchýlila do tepla nějakého domu. Albus Brumbál nebyl výjimkou.

K Prasečí Hlavě – hospodě jeho bratra Aberfortha - nechodil moc často... Jen zřídka... Skoro vůbec... Nikdy...

Dnes ho tam ovšem zavedly jeho povinnosti jako ředitele Bradavické školy čar a kouzel. Jakási Sibyla Trelawneyová se chtěla ucházet o místo profesorky Jasnovidectví. Upřímně, už dřív než ji poznal mu bylo jasné, že ji nepřijme. Janovidectví nikdy nefandil a vážně přemýšlel o tom, že tento v předmět v Bradavicích zruší.

A s každým dalším pohledem na Sibylu Trelawneyovou si tím byl jistější a jistější. Seděl v jejím špinavém pokoji a poslouchal, jak neúnavně vypráví o své praprababičce Kasandře, křišťálových koulích a čajových lístcích.

Už už se rozhodoval, že ji přeruší a sdělí jí, že ji neshledává vhodnou kandidátkou, když se stalo něco, co by neočekával ani ve svých nejdivočejších snech...

Sibyla Trelawneyová ztuhla a ruce se jí rozklepaly. A pak promluvila. Ale nemluvila tím svým rádoby mýtickým tónem, ale tónem šíleným a chraplavým.

„Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží... narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili, na samém sklonku sedmého měsíce roku...“

Zpoza dveří se do pokoje začali linout naštvané hlasy, ale Albus je ignoroval a veškerou pozornost věnoval tomu, co Sibyla Trelawneyová říká.

„...a Pán zla ho poznamená jako sobě rovného; on však bude mít moc, jakou Pán zla sám nezná... proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu... Ten v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se narodí, až sedmý měsíc bude umírat...“

Sibyla Trelawneyová se párkrát zakuckala a potom pokračovala ve svém výkladu o čajových lístcích, jako by se vůbec nic nestalo. Albus se tu skutečnost rozhodl ignorovat.

„Ehm, no, myslím, že to už mi stačí,“ přinutil se nakonec přerušit svůj monolog, „má sova vám přinese pracovní smlouvu a podmínky a 15. srpna vás ve dvě hodiny očekávám na profesorské poradě.“

Sibyla Trelawneyová se zatvářila, jako by spolkla Bodloše. Teprve až po chvíli kývla hlavou a Albus se s ní rozloučil...

Když sešel dolů, zastavil se na kus řeči se svým bratrem.

„Co to bylo za virvál, tam, před pokojem č. 10?“ zeptal se ho.

„To? Ále, to jenom ten mladej Snapeovic kluk si myslel, že si může v klídku špehovat za dveřma,“ mávl rukou Aberforth.

„Tak mladý Severus Snape?“ říkal si Albus Brumbál, když se vydával po cestě zpátky k Bradavicím, „asi si na něj budu muset malinko přisvítit...“

31. července 1980 – 11:15

JAMES

James Potter seděl na rozvrzané stoličce vedle postele na bradavické ošetřovně a svíral pevně ruku ženy, která tam ležela, své manželky a životní lásky – Lily Potterové.