The story of Terry Potter

Kapitola 26. - S kýblem a koštětem

Kapitola 26. - S kýblem a koštětem

13. 11. 1991 – 10: 25

TERRESE

„Slečno Potterová,“ řekla profesorka McGonagallová na konci hodiny, „vy mi sesbírejte špendlíky. Pane Thomasi, stále čekám na vaši esej z minulého týdne. Donesete mi ji do pátku, nebo vám budu nucena uložit trest. Ostatní můžete jít. Ne, pane Longbottome, vy ne. Vy tu ještě zůstanete. Potřebuji s vámi a se slečnou Potterovou něco probrat."

Zatímco zbytek třídy si uklízel věci do brašen Terry s Nevillem vstali a začali sbírat špendlíky z lavic. Měli za úkol je přeměnit v párátka a zase zpět. Bylo to složitější kouzlo, než jaké dělali doposud a Terry byla jediná, komu se zdařilo.

Na to, že Terrese Potterová zvládala všechna kouzla hned napoprvé, si už všichni zvykli – jak profesoři, tak i žáci – ovšem Terry samotné na tom něco nesedělo. Zařekla se ale, že to nechá být a že kvůli tomu nebude vyvádět.

Neville Terry pomohl se špendlík a v jedné chvíli, když od něj byla na doslech, se jí zeptal: „Co myslíš, že nám McGonagallová chce?“

„Nemám ponětí,“ sykla Terry nazpátek.

„Snad to nebude trvat dlouho,“ zadoufal Neville. „Nechci přijít pozdě na Bylinkářství.“

Terry se musela pousmát. Každý věděl, že Neville zbožňuje Bylinkářství! Byl jediný, koho bavilo se hrabat v hlíně a hnojivech, a kdykoliv měl tu možnost, neúnavně mluvil o rostlinách, které profesorka Prýtová pěstovala ve svých sklenících. Jediný, kdo se mu znalostmi mohl rovnat, byla Hermiona.

Hned, jak Terry položila krabičku se špendlíky profesorce McGonagallové na stůl, se dozvěděli, co po nich profesorka chtěla.

„Na váš trest nastoupíte dnes večer přesně v půl osmé – a běda vám, jestli se opozdíte,“ oznámila jim. „Přijdete za mnou do kabinetu. Tam vám řeknu podrobnosti.“

Terry na trest, kterým jim profesorka McGonagallová uložila po oslavě Předvečeru všech svatých, nezapomněla. A Neville rozhodně taky ne.

Sotva dva dny po tom, co se to stalo, mu přišel dopis od jeho babičky. Naštvaný dopis, ve kterém mu nadávala do neschopných budižkničemů, ubohých darebáků a – jak se mezi kouzelníky říkalo – Merlin-ví, do čeho dalšího.

Neville si ho přečetl jednou, dvakrát a potřetí, pak ho zmačkal a prostě zahodil s prohlášením, že to prošlo docela dobře.

Hermiona na to tehdy zírala s otevřenou pusou.

***

„Hermiono,“ přerušila Terry svou kamarádku, „opravdu bychom si moc rádi poslechli, co jsi v knihovně našla o uspávacích lektvarech, ale obávám se, že si to budeme moct poslechnout až později. Myslím, že by nás McGonagallová přetrhla vejpůl, kdybychom přišli pozdě na školní trest."

Hermiona se soucitně usmála: „Tak já vám to tedy povím, až se vrátíte.“

„Dobře,“ usmála se Terry. „Neville, jdeš?“ šťouchla ještě do Nevilla Longbottoma, který vypadal, jako by byl spíš ve snění, než vzhůru.

Neville sebou trhl, řekl: „Jo, jasně,“ a vstal z křesla. Společně pak prošli průchodem z Nebelvírské společenské místnosti a chodbami hradu se vydali směrem k pracovně profesorky Přeměňování.