The story of Terry Potter

Kapitola 25. - Hostitelé a hosté

Kapitola 25. - Hostitelé a hosté

8. 11. 1991 – 20:15

TERRESE

„Nevím, proč bych se měla chodit koukat na něco, co ani nevím, co je,“ řekla Terry Ronovi, když se jí ptal, jestli se půjde zítra podívat na famfrpálový zápas.

„Půjdou tam všichni,“ namítl Ron.

„Dobře, vysvětli mi, co je famfrpál, a já to zvážím,“ povzdechla si Terrese.

A tak se Ron pustil do objasňování, co to ten famfrpál je, a jaká má pravidla. A když s tím skončil, nebylo Terrese jasné vůbec nic.

„A kolik bylo těch míčů?“ zeptala se už asi podruhé.

„Čtyři,“ zabručel Ron. „Jeden Camrál, dva Potlouky a Zlatonka.“

„A hráčů?“

„Sedm v každém týmu,“ odpověděl Ron. „Chytač, brankář, dva odrážeči a tři střelci.“

Náhle se Terry zastavila. „Kdo všechno je v Nebelvírském týmu?“

Ron si povzdychl. Terry napadlo, zda nelituje, že jí pravidla začal vysvětlovat.

„Na pozici brankáře máme Olivera Wooda, z pátého ročníku. Ten je zároveň kapitán družstva,“ řekl. „Mí dva bráchové, Fred a George, dělají odrážeče."

„To jsou ta dvojčata?“ skočila mu Terry do řeči.

„Jo, jsou dvojčata,“ vzdychl Ron. Pak potřásl hlavou a vrátil se tam, kde byl, když jej Terry přerušila. Vysvětlil jí, že na pozicích střelců má Nebelvírský tým tři děvčata, Katii Bellovou, Alici Spinetovou a Angelinu Johnsonovou.

Terrese šla z těch všech jmen hlava kolem.

„A chytače dělá Thomas Robinson. Moc toho o něm nevím, je v týmu nový, na rozdíl od ostatních, kteří tam byli už alespoň loni,“ Pryč byl ten zamračený a vzdychající Ron. Jak se jednou rozjel, už nebyl k zastavení. „Takže půjdeš zítra na zápas?“

„Ještě si to rozmyslím,“ rozhodla se Terry mu dát nic neříkající odpověď. Došli k portrétu Buclaté dámy. „Prasečí rypák,“ řekla jí a průchod se otevřel.

9. 11. 1991 – 1:50

LUCIUS

Bylo kolem druhé hodiny ranní, když Luciuse vzbudily ochrany jeho domu. Co jsem komu udělal, pomyslel si naštvaně a vyhrabal se z pod pokrývek, že teď mám na krku tuhle bestii?

Sebral svou hůlku a rázně vykráčel ze své ložnice, na to, že by mohl probudit svou manželku, nebral žádné ohledy. Klidně ať se vzbudí! A ještě za sebou práskl dveřmi.

V hlavě mu začínalo třeštit. Včera večer toho vypil o trochu více, než obvykle, a vzhledem k jeho věku, to teď bylo znát. A houkání poplašného kouzla tomu vůbec nepomáhalo.

„Husa pitomá!“ Ze rtů mu unikla nadávka na adresu jeho momentálně nejneoblíbenějšího hosta.

Pospíchal chodbami Malfoy Manor, na cestu si svítil jen hůlkou a nadával na všechno možné okolo: na domácí skřítky, na svůj dům, na svou rodinu a především na svou manželku a její rodinu.

Houkání v jeho hlavě stále sílilo, až pomalu přestávalo být snesitelné. Lucius Malfoy kouzlem rozrazil hlavní dveře. Kde jsou mí sluhové, když je potřebuji?