The story of Terry Potter

Kapitola 16. - O přátelství

Kapitola 16. - O přátelství

TERRESE

Víkend Terrese strávila s Hermionou, Levandulí a Parvati převážně na školních pozemcích. Učitelé jim v prvním týdnu moc úkolů nedali a hlavně díky Hermioně s nimi Terry byla hotová už v pátek večer.

V pondělí ráno pak děvčata našla na kolejní nástěnce (hned pod pozvánkou na famfrpálový konkurz a napravo od oznámení o Víkendu v Prasinkách) připíchnutý nový lísteček.

„Rozpis hodin létání pro první ročníky?“ přečetla Hermiona.

„Ale ne,“ zaúpěla Levandule, „nemám ráda košťata.“

„To nebude to nejhorší, Lev,“ zavrtěla Parvati hlavou, „zase nás dali dohromady se Zmijozelem!“

„To ne!“ zaúpěl Ron Weasley, který se vedle nich náhle objevil, „a já se na to tak těšil...“

„To přežijeme,“ uklidňovala je Terry.

Ale sama z toho také nijak nadšená nebyla. Nebelvírská kolej byla s tou Zmijozelskou na kordy u po mnoho let, jak pochopili z vyprávění starších studentů. Terry by proti nim nic neměla – vždyť, jak říkala, byli to lidé jako všichni ostatní – ale to by si Zmijozelští neměli začít...

Stalo se to v pátek, před hodinou lektvarů. Přišel za ní Draco Malfoy, ten blonďatý chlapec, který jí zablokoval cestu hned první den před Zařazováním, a...

„Hele, Potterová,“ řekl a prudce do ní strčil, i když k němu byla zády. To si k ní zatím dovolil jen Dudley!

Terrese se zakymácela, ale neupadla. Otočila se k němu.

„Nestrkej do mě!“ zasyčela na něj.

Blonďatý chlapec se zašklebil, založil si ruce na prsou a nadzvedl bradu v povýšeném gestu.

„Dovol, abych ti něco objasnil, Potterová,“ začal Draco Malfoyi a Terryino jméno skoro vyplivl. „Udělala jsi velkou chybu, že jsi nepřijala mou nabídku k přátelství. Mohl bych ti být velmi prospěšný-“

„To si nemyslím,“ odsekla Terry, „ale kdybych někdy potřebovala za přítele náfuku, budu vědět, kam jít.“

Draco Malfoy se znovu zašklebil, pak pokynul rukama ke dvěma silnějším chlapcům, kteří stáli za ním a tvářili se, jako by ani nevěděli, jak se tam ocitli, zato vypadali, že ránu dokáží dát přinejmenším pořádnou.

„Tohle jsou Crabe a Goyle,“ představil je, „moji přátelé. Mohli být i tvoji...“

„A co?,“ zamrkala Terrese. Draco Malfoy ji už začínal otravovat. „To se jich mám bát?"

Draco se k ní naklonil: „Ano, kdybys byla chytrá.“

„Kdybych byla chytrá,“ odfrkla si Terry, „tak by mě Moudrý klobouk zařadil do Havraspáru.“

Draco Malfoy vypadal, že jí v té chvíli řekne něco hodně nepěkného, ale za nimi se ozvalo chladné: „Dovnitř, a všichni!“

Za tohle byla Terry profesoru Snapeovi hodně vděčná. Nechtěla se s Dracem Malfoyem hádat. Nechtěla se hádat s nikým.

Ano, za to, co profesor Snape udělal v té chvíli, byla ráda. Ovšem za to, co udělal při hodině...

Když tehdy přeskočil její jméno, Terrese se nezdálo, že by ji přehlédl. Po tom měsíci, kdy okupovala jeden celý pokoj v jeho domě, si nemyslela, že by ji mohl jen tak přehlédnout. Tak nějak už tušila, že si ji nechává na konec. (Po hodině Formulí ji to ani nepřekvapilo.)

Tohle by jí taky nijak nevadilo. Ale ta otázka! Jak měla vědět, v jaké státě sehnat nejlepší Bezoár? Vždyť i v učebnici stálo jen to, v žaludku kterého zvířete se nachází, ale o nějakém státě ani zmínka.

Terry se ptala i Hermiony, ale ani ta nevěděla. Dokonce odolala pokušení, zeptat se nějakého staršího studenta. Nakonec se rozhodla, že nebude strašpytel a dojde se zeptat profesora Snapea osobně.

Tahle otázka ji trápila ještě celý víkend. Tohle a hlas Levandule Brownové. Tak neúnavně neuměla mluvit ani teta Petunie! Tedy ne, že by Parvati nebyla lepší.

Hermiona jí tolik nevadila. Naopak ji měla docela ráda. Nebyla užvaněná ani hloupá...

(AN: Ano, já vím, že jsem 'slibovala', že se příště na všechno podíváme z větších výšek a taky vím, že tahle kapitola je extrémně krátká, a že ji vydávám po v celku dlouhé době, ale na svou obranu: Nebylo mi nijak valně a prostě jsem nedokázala nic pořádného napsat... Příště se to snad zlepší. A tentokrát už se vážně vydáme do výšin!)