The story of Terry Potter

Kapitola 15. - Kouzla, čáry a Bezoár

Kapitola 15. - Kouzla, čáry a Bezoár

2. - 6. 9. 1991

TERRESE

Když si Terrese říkala, že studium v Bradavicích tak náročné nebude, mýlila se. A došlo jí to hned na první hodině, kterou měli.

Když jim profesorka McGonagallová řekla, že studium nebude žádná hračka a ze začátku to bude ze všeho nejtěžší, ještě se tomu usmívala. Když přeměnila svůj psací stůl v opravdové živé prase, smála se tomu i s ostatními dokonce nahlas.

Když ovšem poklepala hůlkou na tabuli a tam se objevila spousta neuvěřitelně složitě vypadajících pokynů k prvnímu kouzlu, které se měli naučit, úsměv ji přešel. Tohle se v životě nemůžu naučit!

Opsala si je tak pečlivě, jako ještě nikdy nic jiného.

A když jim profesorka McGonagallová rozdala každému po jedné sirce, aby si ji zkusili přeměnit v jehlu, připadala si Terry jako osel. Bez legrace, opravdu.

Mohla tam stát a mávat hůlkou jak chtěla, ale nestalo se vůbec nic! Vůbec nic se na té sirce nezměnilo. Nic!

A její nálada se vůbec nezlepšila, když jí Hermiona na konci hodiny ukázala, co zvládla ona. Její sirka už byla špičatá a stříbrná. Jen to ouško chybělo, ale Terry nepochybovala že Hermioně nebude nijak dlouho trvat, než se tam objeví i ono.

Profesorka McGonagallová jim každému dvě tři sirky dala.

„Ne, pane Thomasi, tohle máte na procvičování. Ne abyste podpálili školu. Koho při něčem takovém uvidím, bude mít sbaleno dřív, než se ta sirka stačí rozhořet."

Díky Hermioně – opět – se sice v hradu tolik neztráceli, ale najít tu nebo onu učebnu bylo náročné pokaždé. Bradavický hrad byl obrovský nejen zvenčí, ale i zevnitř, jak brzy zjistili. A Terry měla podezření, že zevnitř je dokonce ještě větší něž zvenku.

„...Patilová? Ach, to jste vy... Potterová? Nu, jsem opravdu zvědav, co nám tu předvedete. Formule by vám měli jít. Když vezmeme v úvahu, co jste svedla s Tím-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit..."

Profesor Kratiknot byl maličký učitel Kouzelných formulí. Aby ho vůbec za katedrou bylo vidět, musel se postavit na stoh složený z několik docela tlustých knih. Když ho Terry poprvé spatřila, nezvládla zabránit úsměvu na tváři.

Ale když se v seznamu žáků dostal k jejímu jménu, zatoužila být tak maličká jako on.

Buď to, a nebo na něj zaječet, že nemá ani ponětí, jak to udělala, jestli vůbec, že o kouzlech vůbec nic neví a že jí stejně určitě vůbec nepůjdou!

Kouzelné formule ale jako předmět zatím vypadaly jednodušeji než Přeměňování. Z počátku to mělo být hlavně o teorii a k samotným kouzlům se – podle slov profesora Kratiknota – měli dostat až kolem Předvečera Všech Svatých.

Dějiny čar a kouzel si u Terry získaly hned dvě prvenství.

Byly jediným předmětem na celé škole, který vyučoval nějaký duch. Jmenoval se Binns a na hradě se povídalo, že prý jednoho dne prostě vstal z křesla jako duch a odešel učit...

A také hodina Dějin čar a kouzel byla jedinou hodinou, která Terry nebavila.

Profesor Binns mluvil nudným, monotónním a uspávajícím hlasem. A to co říkal, ať už to bylo cokoliv, bylo jistě také nudné, monotónní a uspávající. Ne, Terrese se opravdu nedokázala soustředit, na to, co říkal, a ke konci hodiny se ještě navíc přistihla, že nemá sebemenší zdání, co říkal.