Jack dorazil domů a dal si horkou vanu. Věděl, že se zítra ve škole v žádném případě neukáže. Finn již byl také doma. Rodiče mu před malou chvílí oznámili, kam se i s ním o víkendu chystají. Přemýšlel, jak se vyhnout Jackově oslavě. Nechtěl tam jít. Jack sebou praštil do postele. "Mamí. Mám teplotu. Zítra radši zůstanu doma." Zalhal hnědovlasý kluk své důvěřivé matce. Odpovědi se mu však nedostalo. Finn už vklidu spal a Jack se o to alespoň pokoušel. Neúspěšně. Další den se Finn vklidu vydal zase do školy a své okolí nijak zvlášť neřešil. Jack se zrovna probral ze svého sotva dvouhodinového spánku a jak předchozí den řekl své matce, zůstal doma. Kudrnáč si ve škole všiml nepřítomnosti Jacka, ale vlastně mu to bylo ukradený, zatímco hnědoočko se doma zabýval temnými úvahami, které se tentokrát zahnat nesnažil. Dlouho přemýšlel nad údálostmi posledních dvou měsíců. Zašel do koupelny a vytáhl oblíbený předmět lidí, co si úmyslně vytváří bolest. Žiletku. Přiložil si žiletku k zápěstí a dlouho váhal, než se odhodlal udělat né moc hlubokou rýhu. Ze začátku se bál. Bál se bolesti. Strach se však ztratil po dokončení řezné rány. Cítil se uvolněný. Řekl si, že prozatím stačí jedna rýha, ale věděl, že určitě není poslední. Den se pro oba chlapce táhl, ale dal se přetrpět. Nyní se opět oba vypravovali do té prokleté budovy. Finn dorazil do školy a posadil se na své obvyklé místo. Jack se dostavil společně se zvoněním. Posadil se vedle svého kámoše a vypadal, jakoby se ničím netrápil. Na první pohled to byl šťastný člověk. No, šťastný je silné slovo. Byl neutrální. Tak jako každý druhý. Neusmíval se, ale ani nevypadal smutně. Škola proběhla celkem bez problémů. Hnědoočko už neslýchal takové množství urážek. Mohl to být vcelku hezký školní den, ale to by nemohla přijít celá Finnova parta. "Jeden den si nepříjdeš a myslíš si, že bude vše OK?" "Myslíš, že už tě nikdo nebude urážet?" "Trochu se pleteš!" Spustili jeden přes druhého a hnědoočko se nezmohl na nic víc, než začít couvat. Když narazil na zeď sjel po ní až na studenou podlahu a zadíval se někam za partu šikanátorů. "Co tak blbě čumíš špíno!" Flusla hnědovlasému chlapci do obličeje Millie. Chlapec si jen otřel sliny a bez emocí seděl dále na zemi. "Buzerante jeden zasranej!" Kopl do něj jeden z násilníků a odešel. Za ním následoval i zbytek party. Jen Finn zůstal stát nad Jackem. Jack k němu zvedl svůj zrak. "Udělej to." Až psychopaticky se uchechtl a čekal na bolest. "Jsi ubohej buzík!" Znechuceně odpověděl kudrnáč a do Jacka několikrát kopl. Jack se svil do klubíčka a přečkal bolest břicha. Bolest srdce však byla horší. Sotva se hnědovlasý kluk dostal domů, sebral žiletku a udělal další 3 rýhy do svého zápěstí. Už se nesnažil být silný. Tentokrát slzám nechal volný průchod. Jen seděl v koupelně, v ruce držel žiletku od krve a brečel. Zatímco se Jack doma velmi trápil, Finn si opět užíval svého mládí. S Millie zašel do kina a po té na tradiční městskou pouť. Nebylo nic, co by zatěžovalo jeho myšlenky. Byl prostě bezstarostný a velmi se bavil. Jackovi se podařilo zastavit proud slz i tok krve a mohl si opět nasadit masku chlapce, který se ničím netrápí.
{loser forever}
