"Finne?" "Hm?" Jack konečně našel Finna na jedné z laviček. "Jsi v pohodě?" Zeptal se nejistě hnědoočko a posadil se vedle svého kamaráda. "Nevím." Finn se na Jacka za celou tu dobu ani nepodíval. Hleděl do země na malé kamínky. Oba dva chlapci jen seděli a mlčeli, než ticho přerušil kudrnáč. "Já to myslel vážně....miluju tě." Tentokrát se pohledy chlapců střetli. "Finne. Jsi opilý. Probereme to zítra. Co kdybych tě zavedl domů?" "Domů nemůžu. Táta by mě přerazil." "Tak pojď k nám. Prostě tady nezůstaneš." "Děkuju." Odvětil Finn a kluci se zvedli a vrátili se zpět ke Grazerům. Jack opatrně dostal Finna po schodech do svého pokoje. Zahnal jej do sprchy a nachystal mu Finnovo čisté oblečení, které tu měl vždy pro případ nouze. Pro podobné události, jako je tahle. Finn se převlékl a lehl si na matraci na zemi. Jack zapadl do své postele a oba dva se ponořili do světa snů a nočních můr.
Ráno se Jack probudil první, ale když se pokusil pohnout, nepovedlo se. Něco jej drželo. Spíše jej někdo držel. Finnovy končetiny byly okolo Jackova těla obmotané, jako chapadla chobotnice. Na Finnově tváři se nacházel blažený úsměv. Když hnědoočko vzdal veškeré pokusy o uvolnění se z kudrnáčova sevření, musel se jen usmát a znovu usnul. Když se probudil po druhé, Finn jej již neobjímal, ale seděl na kraji postele a očividně nad něčím přemýšlel. "Ahoj. Jsi v pohodě?" Finn sebou mírně cuknul a pohlédl na ospalého a rozcuchaného Jacka. "Jo jsem. Teda vlastně nejsem. Já nevím." Začal zmateně plácat Finn. "Řekl jsem včera, to co jsem řekl?" "To že mě miluješ? Jo řekl. Ale to je v pohodě. Byl jsi opilej." Začal jej ujišťovat hnědoočko. "Není to v pohodě." "Proč by nebylo?" "Protože je to pravda." Zašeptal velmi potichu Finn, ale tak, aby jej Jack slyšel. Finn na sobě cítil intenzivní pohled s otázkou v těch nádherných hnědých skleněnkách. "Asi bych měl jít. Děkuju za všechno." "Počkej." Zarazil jej Jack. "Myslíš to vážně." "Jo Jacku. Myslím to smrtelně vážně. Jsou ty dvě slova tak strašně nesrozumitelný?" Finn zněl zoufale. Jako by nevěděl co má dělat. "Promiň já-jen jsem překvapenej. Ty víš, že nejsem.....no na kluky." "Já vím Jacku. Jsem takovej blbec." "Nejsi." "Jsem. Za prvé. Momentálně ničím naše přátelství. Za druhé mi mohlo dojít , co se stane, až ti to řeknu. Odmítnutí. A za třetí jsem ti včera večer ještě přerušil rande." "Neničíš naše přátelství." Jack na něj jen chvíli koukal, než Finn prostě vstal a opustil místnost s tichým 'promiň', které se i tak rozlehlo po celé místnosti. Kudrnáč během cesty domů upustil pár slaných kuliček na svou tvář. Jack doma vypadal velmi zmateně a zoufale. Nechtěl, aby byl jeho kamarád smutný a už vůbec ne kvůli němu. Mohl by snad k Finnovi něco cítit? Nikdy nad tím takhle nepřemýšlel. Proč by také měl. Nikdy se mu žádný kluk nelíbil. Ale nemůže přece přijít o nejlepšího člověka kterého zná. Nechce o něj přijít. Kudrnáč změnil svůj cíl a místo domů, si to namířil k Soph. Ta mu vždy se vším pomohla. Dokonce i v tom přiblblým snu, který tohle všechno zavinil.
{loser forever}
