Další den se Jack k lomu vydal o hodinu dřív, než byl domluvený s Finnem. Nevěděl, co si od tohohle setkání sliboval. Nevěděl, co čekat. Nevěděl co říct či udělat. Prostě měl najednou potřebu, trávit s Finnem více času. Být mu na blízku. Nechápal co se s ním děje. Nevěděl, zda k onomu kudrnáčovi něco začíná cítit, nebo jestli je to jen lítost spojená s faktem, že nechce ublížit svému kamarádovi. Jack vyšplhal na ten jediný strom, který se na tomto místě nacházel a čekal. Když pak Finn dorazil a Jacka neviděl, posadil se do trávy a začal si něco pobrukovat. Když si začal i zpívat, Jack to nevydržel a rozesmál se. "Ty tam sedíš celou tu dobu?" Zeptal se Finn naoko uraženě. "Jop." Odpověděl jednoduše Jack a seskočil ze stromu. Posadil se do trávy vedle Finna a zadíval se na hladinu vody, která se nacházela o dost níže než chlapci. "Tak jsi přišel." Pokusil se prolomit ticho Jack. "Myslel sis, že nedorazím?" "Tak nějak." Přiznal Jack a lomem se opět rozprostřelo ticho. Finn si do trávy lehnul, a zavřel oči. Po chvilce Jack uslyšel jemné pochrupování. Finn usnul. Byl roztomilý. Nevinná tvář s jemně usmívajícími se pootevřenými rty. Jack si opatrně lehnul vedle něj. Hlavu natočil tak, aby viděl na Finnovu tvář. Neustále přemýšlel, jak to mezi nimi je. Jak to mezi nimi bude. "Finne. Prober se. Už bude půlnoc." "Cože?" Probral se Finn, jako by jej někdo praštil. "To jsem to celý prospal? Promiň Jacku. Vynahradím ti to. Co třeba zítra?" "V pohodě. Můžem. Zase tady?" "Kde jinde." Zasmál se Finn a postavil se. Natáhnul ruku, aby pomohl Jackovi na nohy. Ten ji přijmul a s Finnovou pomocí se postavil. Kdyby nesvítil měsíc, chlapci by neviděli jeden na druhého, natož na cestu. Před Jackovým domem se kluci opět rozloučili, ale tentokrát se Jack rozhodl kudrnáče obejmout. Ten v okamžiku ztuhl a začal rudnout. Hnědoočko opět zmizel za dveřmi a Finn se po chvíli pohnul z místa a přemístil se domů. Další den se chlapci znovu sešli u lomu. Tentokrát zde byl dříve Finn. Dnes byl totiž u lomu i se Soph. Finn potřeboval být chvíli i s někým jiným, aby se mohl odreagovat od Jacka. Chtěl s ním trávit čas, to ano, ale chtěl by taky, aby se to nějakým způsobem vyvíjelo. Když Jack dorazil, Finn už ležel v trávě a pozoroval mraky, které začínaly nabírat růžový odstín. "Ahoj." Pozdravil Fin hnědoočka dosedajícího do trávy. Odpovědi se mu nedostalo. Jack byl celou dobu zamlklý a jako by přemýšlel. Kdyby si jen Finn dokázal představit, co vše se Jackovi právě honilo hlavou. Čím více se stmívalo, tím více byla Jackova nervozita viditelná. "Je něco špatně?" Zeptal se ustaraně Finn. Jack neodpověděl, a jen se natočil směrem ke kudrnáčovi. Finn se posadil a natočil se k Jackovi. V jeho očích byla nervozita velmi znatelná. I přes nervozitu se v nich Finn utápěl. Slunce už zapadlo a mezi chlapci vládlo trapné ticho. Seděli naproti sobě a jeden druhému koukali do očí. Bylo to trapné ticho, ale zároveň i příjemné. Jack se po chvíli usmál a to byl ten okamžik, kdy se Finn začal přibližovat k Jackovi. Políbil jej. Doopravdy jej políbil. Jeho rty byly sladší než si pamatoval ze snu. Když si však uvědomil, co právě udělal a necítil sebemenší náznak spolupráce. Okamžitě se odtáhnul a posunul se od Jacka o půl metru dál. "Jacku já-já-já...moc mě to mrzí. Neměl jsem to dělat. Omlouvám se." Začal zmatkovat kudrnáč a u toho se na Jacka ani na okamžik nepodíval.
{loser forever}
