Finn před vchodem seděl další dvě hodiny. Později se pokusil párkrát proklouznout dovnitř, ale vždy když se dostal na chodbu s Jackovým pokojem, byl vyveden. Venku mu začínalo být chladno a tak si šel sednout alespoň k recepci. Povídal si s recepční jako se starou známou. Byl rád, že jsou k němu většinou zaměstnanci nemocnice milí a vstřícní. Když Clary skončila v práci, zastavila se chvíli za Finnem. "Vyjde na stejno, jestli půjdeš domů, nebo zůstaneš tady. A když půjdeš domů, můžeš mu zítra cestou sem něco koupit a já mu to potom zanesu." "Je pravda, že bych se rád vyspal ve své posteli, ale od zítřka jsem zase tu." Souhlasil Finn, když se již loučili. Dorazil domů a dal si teplou sprchu. Padnul do měkoučkých peřinu a zhruba po deseti minutách usnul.
*dream*
Finn s Jackem leželi uprostřed rozkvetlé louky. Všude kvetly pampelišky, kopretiny a další luční kvítí. Bylo jim hezky. Sledovali oblohu a dohadovali se o tvaru jednotlivých mráčků. "Támhle je pejsek!" Ukázal Jack na nepravidelný mrak. "Ne to je dinosaurus s rohem." Stál si za svým Finn. Jack se jen zasmál a neřešil to. Nechtěl se dohadovat. Hnědoočko se posadil a chvíli jen pozoroval Finna. Po chvíli si na kudrnáče sedl obkročmo a začal se přibližovat k jeho rtům. Finn chtěl polibek od Jacka víc, než cokoliv na světě. Ke spojení jejich rtů zbývaly milimetry, když hnědoočko omdlel. Finn se rychle posadil a chytil hnědoočka do náruče. Nedýchal. "Jacku. Prober se!" Finn začal panikařit. Položil drobné bezmocné tělíčko do trávy a jen jej pozoroval. Nebyl schopen ničeho jiného. Jack byl již úplně bledý. Bílí beránci se proměnili v bouřková mračna. Květiny i okolní svět, jakoby ztrácel barvu. Jack začal mizet. Prostě se vypařil. "Potřebuju tě! Prosím."
* end of dream*
Finn se rychle posadil do vzpřímeného sedu a otevřel oči dokořán. Z nich se okamžitě začaly kutálet slzy. "Jsckie. Nesmíš umřít. Neměl jsem tě nechat v tom lomu. Neměl jsem se na tebe vykašlat. Neměl jsem dovolit aby jsi si ubližoval. Neměl jsem tě šikanovat. Neměl jsem tě nechat odejít. Vše by bylo jinak a ty by jsi teď ležel vedle mě a byli by jsme v pohodě a smáli se spolu. Nic z toho se nemělo stát." Začal si Finn vše vyčítat. Vyčítal si i to, že jej nechal v nemocnici samotného. Okamžitě vylezl s postele. 3:20 ráno a Finn ve svém pokoji hledal svoji a Jackovu fotku. Oblékl se a vyběhl směr nemocnice. Pršelo, takže sotva vyběhnul, byl promáčený až na kost. Šedé tričko se mu lepilo na tělo, ryfle nasáklé vodou těžkly, plátěné tenisky s každým došlápnutím čvachtaly a jeho černé kudrliny se mu lepily na čelo a zavazely mu ve výhledu. Fotka kterou tak usilovně hledal se nacházela na třikrát přeložená ve Finnově dlani, aby ji uchránil před dešťovou vodou. Když doběhl ke svému cíli, před vstupem se na chvíli zastavil. Pomalým krokem vstoupil dovnitř. "Mladý pane. Děje se něco? Jste v pořádku?" Začala se o něj okamžitě starat jedna ze sestřiček. Finnovi bylo chladno. V krku se nacházel velký knedlík, který nešel spolknout a kolena se mu podlamovala. Přesto jediné co jej zajímalo byl Jack . "Chci za ním! Musím být s ním." Bylo poslední co Finn řekl, než se ocitl v bezvědomí na studené podlaze nemocnice.
Tak po sto letech další část.😅
{loser forever}
