"Děkuju." Řekl Jack, když se vynořil. Vlasy se mu lepily na čelo, ale Finnovi stále připadal krásný. Chlapci se stále drželi za ruku, aniž by si to uvědomovali. Až když se kudrnáč chtěl rozplavat k partě, všimnul si toho. "Není zač, ale takhle plavat neumím." Zasmál se a zvedl jejich spojené ruce nad vodu. Po té svůj stisk uvolnil. Jack zpanikařil a rychle ucuknul rukou pryč. Bylo to až takové to zhnusené ucuknutí. Finnův úsměv zmizel a kudrnáč se tedy rozplaval k partě. Jack to nemyslel zle. Jen si připadal trapně. Všichni se bavili, jako obvykle. "Kohoutí zápasy!" Vykřikl Jae a všichni se začali shromažďovat do dvojic, tak jak byli zvyklí. A jelikož Jack většinou býval s Finnem, kdo jiný na hnědoočka mohl zbýt. Finn se na něj jen přátelsky usmál a vydal se k němu. Když se Jack dostal na kudrnáčova ramena, hra mohla začít. Smích se rozléhal po celém lomu. Když se na obloze objevily první červánky. Všichni se shodli, že je na čase vylézt z vody a usušit se. Jeden po druhém začali odcházet. Když se zvedla i Soph, Finn také vstal. "Ty už jdeš?" Zeptal se Jack Finna, který měl v plánu dohnat Soph. "Nejspíš? Ty nejdeš?" "Ještě ne." Finn si povzdechl a posadil se zpět vedle Jacka na spadlý kmen stromu. "Mán tu s tebou zůstat?" Zeptal se hnědoočka a čekal na odpověď. "Jestli chceš.." "Buď jo nebo ne. Vyber si." Finn opět vstal a popošel na cestu do města. "Zůstaň tu." Řekl Jack tiše a také vstal. "Zajdem na naše místo?" Zeptal se Jack s jistým nadšením v hlase. "Jasně." Usmál se na něj Finn a společně se vydali k jejich dubu. Na jejich místo. Když dorazili tam, kam chtěli, Finn padnul do hebké navlhlé trávy a vychutnával si ten pocit. Tu vůni mokré trávy a ten teplý vánek letního večera. Jack stál kousek od něj a sledoval kudrnáče, jak s přivřenými víčky oddechuje na trávě. Když Finn natočil hlavu, tak aby na hnědoočka viděl, Jack uhnul pohledem. "Seš v pohodě? Nemusím tu být, jestli je ti to nepříjemný." "Není mi to nepříjemný. Je to jen...no jiný." Finn na to neodpověděl, a hlavu otočil tak, aby viděl na zapadající slunce. "Je tu krásně." Plácnul nervózně Jack a posadil se do trávy. Od Finna se ozvalo jen souhlasné zamručení. "Asi-asi už půjdu domů. Nemůžeme se tu sejít zítra zhruba v tuhle dobu?" Zeptal se nakonec hnědoočko a podíval se na Finna. Ten zaklonil hlavu tak, aby na něj viděl, usmál se a řekl. "Jasně Jackie. Tak se měj." "Ty ještě nejdeš?" "Ještě ne. Nebo se snad bojíš jít sám?" Na to Jack neodpověděl a nevině se na kudrnáče usmál. "Tak pojď ty posero." Zasmál se Finn a vydal se na cestu. Jack jej dohnal, a společně opustili prostory lomu. "Hele Finne. A jak to máš teď s Millie?" "Rozešli jsme se." Odvětil Finn jako by nic. "A Millie to vzala v pohodě?" "Jo. Pochopila to. Stejně si myslím, že ji má rád Noah." Opět nastalo ticho. "Tak jsme tu Jackie." Prohlásil Finn před Jackovým domem. "Díky. Tak zítra." "Dobře. Čau." Jack zmizel za dveřmi a Finn se vydal domů. Sotva si lehnul do postele, začal litovat, že se nechal ukecat, že tam potom zůstal s Jackem a že souhlasil s tím, že se tam další večer ukáže. Věděl, že čím víc času bude s hnědookým chlapcem trávit, tím těžší pro něj bude další odmítnutí. Když s ním byl, dělal si zbytečné naděje. Ale co kdyby přece jen nebyly zbytečné?
{loser forever}
