Doma Jack nachystal nějaké pití a občerstvení. Jelikož se blížila šestá hodina večerní, pobral pár dek a spacáků a vrazil je Gatenovi a Soph. Sadie dostala nastarost koš s jídlem a on vzal pití. Ani ne za pět minut se ozval zvonek. Parta vyrazila na cestu. Všichni následovali dvojčata. "Jacku. Kam to jdem?" Zeptala se Sadie. "Nemám nejmenší tušení." "Vy dva tam. Nechte se překvapit." Zachichotala se Jess a pokračovala v cestě. Bill přešel za Soph a sebral ji dva spacáky, takže nesla jen jeden. Gaten se držel poblíž Jess a bavil se s ní. Jack se musel uchechtnout. "Jacku? Máš ho opravdu rád?" Zeptala se jej Sadie, která neměla nic lepšího na práci. Jackovi se úsměv značně zmenčil. Aniž by se na Sadie podíval, jen lehce přikývl. "Ale on se mnou být nechce." Řekl Jack potichu, ale ne dostatečně. Soph jej zaslechla a okamžitě se do konverzace zapojila. "Chce Jacku. Ty víš, že tě má rád." "Jo. Vím že mě má rád, ale taky vím ,co mi řekl, když jsem se jej zeptal, jestli se mnou chce být." "Co ti řekl?" Zeptala se zvědavě Sadie. "Možná jednou." "To je pablb." Vydechla Soph a zakroutila hlavou. "Musíme si tím kazit den?" Zeptal se zoufale Jack a sklopil zrak. Soph a Sadie se na sebe podívaly a nechaly už Jacka být. Když asi po další půlhodině chůze dorazili na místo, všichni žasli. Krásné molo u jezera, menší louka a hned za ní velký, tmavý les. "Tak jsme tu. Co na to říkáte?" Zeptala se Jess a s úsměvem na tváři se podívala na partu čtyř lidí s otevřenou pusou dokořán. "Je to perfektní." Řekla Soph a vydala se na molo. Jack se otočil dokola a připadal si, jako by nebyl v realitě. Všichni už seděli na mole a namáčeli nohy do studené vody. Jack se při pohledu na hrstku svých kamarádů podíval a široce se usmál. Pomalou chůzí dorazil za Sadie a posadil se vedle ní. Když si všimla jeho přítomnosti, položila svou zrzavou hlavu na hnědoočkovo rameno. "Chtěl jet taky." Skoro neslyšně vyřekla zrzka nesundávaje svoji hlavu z Jacka. "Co tím myslíš? Kdo chtěl jet?" "Finn." Vydechla Sadie a Jack se na ni zmateně podíval. Ta svou hlavu již narovnala. Jack ji chytil za ramena,natočil ji tak,aby jí viděl do očí a hluboce se do nich zadíval. "Proč nepřijel?" Sadie si všimla zklamání a mírného smutku. "Protože..." Zasekla se zrzka a přemýšlela zda-li má říct pravdu. Jack na ni naléhavě zíral a čekal na odpověď. "My jsme mu o tom ani neřekli?" "Tak jak víš že chtěl jet taky? A proč -proč jste mu to neřekli?" "Říkal to už dřív. Že až pojedeme za tebou, tak mu máme říct ,že pojede s námi." "No a proč jste ho teda nevzali?" "Já jsem ho nechtěla vzít." Špitla Sadie opravdu potichu. Jackovi chvíli trvalo, než mu došlo, co zrzka řekla. Pustil její ramena a zahleděl se na hladinu. Zakmital nohama a nadále mlčel. "Jacku j-já. Promiň mi to." Jack se na ni pousmál. "To nic Sadie. Na tebe se ani nemůžu zlobit." Obejmul ji a navzájem si vyměnili široký úsměv.
Ahoj.😁 Po hodně dlouhé době nová část. Moc se omlouvám, ale opravdu jsem netušila jak dál. Sice mám děj vymyšlený předem , ale často jej předělávám a měním. Snad vás čekání moc neodradilo. Budu ráda za hvězdičky či komentáře.❤️
{loser forever}
