Finna u dveří přivítala jeho zrzavá kamarádka oslňujícím úsměvem. "Ahoj. Kam jsi včera zmizel?" "Proto jsem tady. Můžu dovnitř?" "Jasně, pojď." Soph společně s Finnem dorazili do pokoje zrzky. "Tak kde jsi teda byl?" Naléhala Soph a při tom si sedla na postel. "Šel jsem za Jackem." "Neměl tam náhodou tu holku?" "Měl." Řekl sklesle a podíval se na Soph. Ta jej pozorovala a doufala, že bude pokračovat. Když se tak nestalo, pokračovala ona. "A proč jsi tam teda šel?" "Potřeboval jsem mu něco říct." "Hele. Buď mi řekni co se dělo narovinu a nechoď kolem horké kaše, nebo mi to prostě neříkej." Finn ji tedy převyprávěl celou událost včerejšího večera, včerejší noci a dnešního rána. Soph došla slova. A to se často nestává. "Co mám dělat? Co když se se mnou nebude chtít bavit?" "Být na tvém místě, tak se zkusím chovat jako dřív. Prostě dělat, jako že se nic nestalo. Teda jen pokud se o něj nechceš snažit dál." "A co když chci." "Tak to nevím, jak ti pomoct. Obzvlášť, když ti sám řekl, že není na kluky." "Takže se na to mám vykašlat?" "Neříkám, ať to vzdáš. Říkám jen, že to nemusí vyjít." "Asi už půjdu domů. Děkuju za pomoc." "Dobře. Uvidíme se zítra? Něco bychom mohli podniknout s partou." "Uvidím. Třeba." Finn dorazil k sobě domů a padnul do postele. Chtěl si chvilku zdřímnout, ale vyrušila jej jeho máma. "Finne? Přišel za tebou Jack." "Řekni mu že je mi špatně." "Nevypadáš, jako by ti bylo špatně." Zasmál se Jack, který stál kousek za Mary. "A-ahoj." Mary se zasmála a nechala chlapce o samotě. "Ty se mi teď jako hodláš vyhýbat?" Řekl Jack a posadil se na postel vedle ležícího Finna. Ten zabořil hlavu do polštáře a zamumlal. "Možná?" "Proč? Finne seš můj nejlepší kámoš a to že jsi na kluky na tom nic nezmění." "A co když nejsem na kluky, ale jen na tebe?" "Tak nejsi na kluky, ale bi. A ani to nic nezmění. Pomůžu ti najít někoho jinýho a vše bude ok." "Jacku. To není tak snadný. Nebude to ok. Nechci nikoho jinýho. Chci být teď chvíli sám. Mohl by jsi prosím jít?" "Nikam nejdu." "Jacku neštvi." "Nehnu se odsud." "Jacku. Prosím. Běž." "Ne." "Jackouši. Začínáš mě dost štvát." "To není můj problém." "Fakt. Jdi prosím." "Nene." Finn to vzdal a hlavu opět zabořil do polštáře. "Noták. Finne. Přece se mi nebudeš vyhýbat." "A co když jo?" "Tak ti tady budu každej den takhle oxidovat." Finn jen zakňučel. "Tak fajn. Dneska tě tu nechám, ale zítra jdeme ven." Finn opět jen zamručel a Jack opustil kudrnáčův pokoj. Finn byl rád, že je zase sám. Uvolnil se a konečně usnul. Jack mezi tím přemýšlel, co dělat. Věděl, že takhle to nepůjde, ale nemohl přijít na nic, co by mohl udělat. Jack hledal radu u Sadie. Když k ní dorazil, na nic nečekal a vešel rovnou dovnitř. "Jsi v pohodě?" Zeptala se jej Sadie, když společně dorazili do jejího pokoje. "Jo. Jen nevím co mám dělat." "Co se stalo?" Jack své zrzavé kamarádce převyprávěl celou storku a doufal, že mu Sadie pomůže. Však jediné co na to řekla bylo. "A tobě by se Finn nelíbil?"
{loser forever}
