"Podívej se na mě." Finn zvedl pohled k Jackovým očím. Byl zmatený. "Opravdu toho lituješ?" Pokračoval hnědoočko a neustále pozoroval kudrnáčovy oči. "Ano. Asi.." "Škoda." Odvětil Jack spíše vesele. Užíval si Finnovo zmatení. "Jak to myslíš?" "Škoda že toho lituješ. Já toho nelituju." Odvětil Jack bez sebemenšího rozhození a usmíval se jako sluníčko. "Počkej. Co?" Finn se stále nedostal ze zmatení, do kterého jej Jack dostal. "Ty seš pako." Zasmál se Jack, během toho, co se opět přiblížil k Finnovi. Ten byl stále v šoku. "Asi tě taky miluju." Vyřkl Jack slova, nad kterými celý večer přemýšlel a tentokrát to byl on, kdo spojil jejich rty. Teď už byl polibek oboustranný. Když se po chvíli chlapci odtáhli, jeden na druhého se oslnivě usmívali. Ani jeden z nich však nemluvil. Finn si lehnul do trávy a čekal, že Jack udělá totéž. Ten si ale položil hlavu na kudrnáčův hrudník a zadíval se na hvězdy, které již osvětlovaly temnou oblohu. Finn hnědoočkovi po nějaké době zapletl prsty do vlasů a různě je proplétal. Jack tiše zavrněl a užíval si tuhle chvíli. "Měli bychom už jít. Je pozdě." Zašeptal Finn, aby nezničil příjemnou atmosféru. "Mě se nechce." Zamručel Jack a uvelebil se na Finnově hrudníku. "Začíná být chladno." Snažil se jej přesvědčit kudrnáč. Jack se však jen přemístil vedle Finna a pevně jej obejmul. "Lepší?" "Hm." Uchechtl se jen Finn a smířil se s tím, že tu ještě chvíli pobude. Po asi půl hodině to zkusil znovu. "Jackouši. No ták. Pojď už. Zítra se můžem zase sejít. Klidně u mě zítra můžeš i přespat, ale hlavně už pojď." Doslova škemral kudrnáč. Jack napodobil zvuk vrčení a posadil se. "Tak fajn." "Nedělej uraženýho. Prvně mi zlomíš moje srdíčko a pak se tu ke mně tulíš a nechceš mě pustit domů. Co je to za způsoby." Zasmál se Finn a vyškrábal se na nohy. "Třeba jsem jen hrál nedostupnýho." Odvětil Jack a taktéž se postavil. "Tak že bych byl teď nedostupnej já?" Zeptal se Finn vážným tónem. "To bys nedal." Obejmul jej Jack a oba chlapci se zasmáli. "Tak jdem." Zavelel Jack a vydal se na cestu. Finn jej následoval. Když dorazili před Jackův dům, Jack Finna obejmul a prohlásil. "Zejtra jsem po obědě u tebe a dřív než v sobotu před obědem neodejdu." "Dobře. Počítám s tebou." Finn se otočil a seběhl tři schody, které vedly na verandu. Otočil se zpět na Jacka a jen mávnul na rozloučenou. Finn se nemohl přestat usmívat. Byl doslova okouzlen. Nemohl uvěřit, že se opravdu stalo cokoliv z toho, co se dělo u lomu. S úsměvem na tváři a myšlenkou na Jacka také usnul. U Jacka tomu nebylo jinak. I jemu hrál na tváři úsměv a když zavřel oči, neviděl nic jiného, než Finna. Hned ráno si Jack nachystal věci a doufal, že jeho máma udělá oběd co nejdříve, aby mohl co nejdříve vyrazit. Finn v pokoji nachystal matraci, deky a polštáře. Pověsil na zeď světýlka, která měl v plánu pověsit už dlouho, ale nějak se k tomu nedostal. Nachystal i notebook, kdyby si chtěli pustit nějaký film. Nakonec už jen otevřel okno, aby dovnitř pustil čerstvý vzduch a stačilo jen počkat na oběd.
{loser forever}
