Když při návratu procházel kolem recepce, zastavila jej pro něj známá doktorka. "Dobré ráno. Nebyla vám zima?" "Dobré. Nebyla. Clary mi tam přinesla deku." "To jsem ráda. Musím Clary pochválit. Sháněli vás tu vaši přátelé. Budou u Grazerova pokoje." "Děkuju vám." Finn se na ženu přívětivě usmál a co nejrychlejším krokem odešel najít své kamarády. Zahlédl je již z konce chodby. Rozběhl se. "V nemocnici se neběhá. To nevíš?" Začala mu nadávat Sadie. "A neutíká se uprostřed noci, přestože jsi to měl zakázané." Dodala naštvaná Soph a na Finna se ani nepodívala. "Sory Soph, ale já musel. Já bych se u tebe scvoknul." "Doktorka nám říkala, že jsi naléhal na to, aby jsi mohl počkat přede dveřmi. Že si jí řekl i svůj důvod a že jsi i plakal." Když tohle Sadie dořekla, Finn nabral rudou barvu. "A ona by mě sem stejně nepustila, nebýt té staré paní v křesílku. Zastala se mě a doktorka polevila." "To srdíčko jsi sem nakreslil ty?" Zkoumal Bill bílý flíček na dveřích." "To Jack." Zašeptal si kudrnáč jen pro sebe. "Jo. Já." Vyhrkl nervózně. "Co teď budeme dělat? Máme ještě 3 hodiny." "Dvě hodiny a padesát šest minut." Opravil Finn Gatena. "Co takhle bufet?" Navrhla Jess a všichni se na ni usmáli v souhlasu. Až na Finna. "Budu tady. Stejně jsem odtamtud teď přišel." "Nemám tu s tebou zůstat? Ať tu nejsi sám." Starala se Soph. "To je v pohodě." "Sám tu nebude." Ozvala se Clary. "Ahoj. To jsou moji kamarádi. Lidi to je Clary." "Super tak my jdeme pa." Nevěnovali Clary pozornost a vypařili se za rohem. "Máš tady furt to srdíčko?" "Jasně. Tady je." Hoch ukázal na místo, kde chyběl prach. "To je tak strašně krásný." Rozplývala se nad tímto gestem.
Bylo za pět minut deset, když Claryin a Finnův rozhovor přerušila doktorka. "Jen ho zkontroluji a budete jej moci navštívit. Ale jen po dvojicích." "Stejně tu ostatní ještě nejsou." Vyřkl Finn a zvedl se ze země. Pomohl vstát i Clary. "Půjdeš tam prosím se mnou?" "Dobře." Usmála se na něj malá bloncka a přiblížila se více ke dveřím. Finn ji následoval. Doktorka z pokoje vyšla s úsměvem na tváři. "Je na tom lépe. Smíte jít dovnitř, ale prosím. Nevydávejte příliš hlasité zvuky a neříkejte mu nic ošklivého. Mohlo by mu to ublížit." Dokončila svůj proslov a pustila Finna i s Clary do pokoje. Finn se k Jackovi vydal rychlým krokem. "Už je vše v pořádku. Už jsem u tebe. Jsem s tebou." Řekl Finn polohlasem a chytil Jackovu ruku. Zdálo se mu, že hnědoočkovi cukly koutky do nepatrného úsměvu. Finn se usmál a zahnal slzy, které se mu opět vkrádaly pod víčka. Clary Finnovi položila ruku na rameno a řekla. "Umíš si vybrat. Je roztomilej." Finn se uchechtl a pohlédl na ni. "To on si vybral mě. Byli jsme nejlepší kamarádi, a pak se mi vyznal. Já utekl a poté jej začal šikanovat. Teprve až když mi místo 'Miluju tě.' poprvé řekl 'Nenávidím tě.', jsem si uvědomil, že jsem stejný jako on. Když se mě pak zeptal, jestli s ním budu, bál jsem se, bál jsem se, že dopadnu jako on, že budu šikanovaný a tak jsem řekl 'Možná jednou.' A pak mi bez rozloučení zmizel. Teď ho vidím po měsíci v tomhle stavu a lituji každé věci, kterou jsem mu udělal." "To je smutný. A ty jsi se zachoval jako totální kretén, ale nelituj toho. Nevěděl by jsi, že ho miluješ, kdyby se to všechno nestalo."
{loser forever}
