Srdce na dveřích vypadalo ještě výrazněji, než si Finn pamatoval. První do pokoje nahlédl lékař. Pokynul rukou na znamení, že smí vstoupit. "Proč jsme včera mohli chodit jen po dvojicích a dnes už můžeme všichni?" Zeptala se zvídavě Sadie. "Grazerův stav se výrazně zlepšil. Větší šrumot by mu neměl ublížit. Nechám vás tu. Kdyby něco, zvoňte." Ukázal na vypínač s nápisem 'zvonek'. Opustil místnost a zanechal zde partičku samotnou. "Ahoj Jacku. Jsem tu. Jsou tu i Sadie, Soph a Gaten. Bill a Jess museli odjet v neděli večer, ale v pátek zase přijedou. Slíbili to. Zítra za tebou přijde i tvoje máma. Budu tu také. Budu tu i přes noc. Tady vedle tebe." Finn mluvil na Jacka a ostatní na něj jen koukali. "To je miloučký, ale on tě nevnímá Finne." Ozval se Gaten. "Vnímá. Slyší vše co řeknu. Ví že tu jsem." Vydechl Finn. "To má pravdu. Vše plně vnímá." Všichni se otočili za dívčím hlasem. Clary. "Přišla sem nějaká parta. Prý jsou Jackovi přátelé. Můžu je sem pustit?" "Jaedenova parta?" S otázkou v očích se kudrnáč zahleděl na dveře. "Asi jo." Odpověděl na konec a Clary partu pustila dovnitř. "A-ahoj. Jak mu je? Bude v pořádku?" Spustil Jae. "Už lépe. Musí být. Co tu chcete?" Odvětil Finn stejně rychle, jako se Jaeden zeptal. "No jen se ujistit, že je v pořádku." "Vždyť jste jej šikanovali, dokud se neodstěhoval. Tak co vás to najednou zajímá?" Vyjel po něm Finn. "To ty taky! Patřil jsi k nám. Ale i tak to býval náš kamarád." Vyštěkl Jae na oplátku. Finn už otevíral pusu, aby mohl argumentovat, když jej přerušila Soph. "To stačí. Vadí mu to. Nehádejte se." Ukázala na Jacka s vráskou na čele. Vypadal, jako by měl noční můru. "Jacku. Promiň. Vše je v pořádku." Začal jej kudrnáč konejšit a své prsty zapletl do jeho hnědých kudrlinek. Vráska zmizela a Jackovy koutky cukly do jemného úsměvu. "Vypadá spokojeně." Vyřkl Wyatt dvě slova, která všechny zarazila. "V rámci možností." Hořce sykla Sadie. "Je v komatu. Jak by mohl bejt spokojenej?" Objasnila Millie Wyattovi nesmyslnost jeho slov. Všichni se přemístili k nemocničnímu lůžku. Finn stále Jacka vískal ve vlasech a usmíval se na něj. Jaeden přeskakoval pohledem z Finna na Jacka. "Vím, že to nebude hned, ale chtěli bychom se usmířit. Být jedna parta. Jako dřív." Řekl tiše a Finn se na něj rychle podíval. "Myslíš to vážně?" "No- jo!" "Zkusit to můžeme." Jae se jen usmál.
Když všichni odešli, Finn zde zůstal jen s Clary a Jackem. "To bylo hezký. To jak jste se usmířili. Je vidět, že jste byli opravdu dobří kamarádi." "Ti nejlepší. Dokud se Jack nepřiznal." Clary jej obejmula. "Budu muset taky jít. Rodina čeká." Uchechtla se a zmizela za dveřmi. "Jacku? Jsi tu se mnou?" Zeptal se a doufal, že se někde objěví postava Jacka, která připomínala spíše ducha. Něco, nebo spíše někdo jej obejmul zezadu. Rychle se otočil. Byl tam. 'Jsem rád, že jsme zase jedna parta. Chyběli mi. Promiň, že jsem nezabránil tomu kopnutí. Chtěl jsem.' "Bolelo to? Když tě ta noha zasáhla?" 'Jdi ke mně a odhrň mi tričko.' "Já se tě na něco ptal. Nebudu tě tady svlíkat." 'Vyhrň mi to tričko.' Finn tedy přešel k posteli s Jackovým tělem a jemně povýtáhnul nemocniční tričko pod prsa. "Modřina. Takže to bolelo." 'Ale ne moc. Mimochodem, je mi chladno. Nechceš mě obejmout?' Kudrnáč vyrazil směrem k přízraku. 'Ale ne mě jako přímo mě, ale MĚ.' Finn se na něj nechápavě podíval a pousmál se. Zjevení jen ukázalo na lůžko a Finn pochopil. Vlezl si vedle Jacka do postele a pevně jej obejmul. "Už je ti líp?" Nic se neozvalo. Byl zase pryč. Finn Jacka políbil na tvář a jeho víčka začínala být těžší a těžší.
Vím. Celkem o ničem stejně jako minule, ale snad se to zlepší.😅
{loser forever}
