"Finne. Vstávej. Neměl by jsi být v jeho posteli. Vylez než přijde doktorka. Dělej!" Finn sebou cuknul a jeho pohled padl na Clary. Usmál se a vylezl z postele. Upravil peřinu, aby zakrývala Jackovo tělo. "Jste sladcí." Zasmála se Clary nad pohledem na ospalého rozcuchaného Finna sklánějícího se nad Jackovo čelo. Daroval mu jemný polibek. Finn se na ni ze široka usmál. "Nezajdem na kafe?" To byla první slova co Finn po probuzení vyslovil. Jack jakoby se zamračil. "Ale prosím tě. Budu hned zpátky." Řekl kudrnáč Jackovi a nenápadná grimasa v hnědoočkově obličeji zmizela. "Reaguje často na tvá slova nějakým menším pohybem?" "Většinou se jen usměje nebo zamračí. Proč?" "Mohlo by to znamenat, že se vrací do vědomí a že by se mohl brzy probudit." Prohodila Clary, čímž se Finnův úsměv ještě rozšířil.
Hned jak Finn dopil svoji kávu, vyrazil zpět za hnědoočkem. Otevřel dveře a spatřil Jackovu matku. Seděla u postele a držela Jacka za ruku. "Ahoj Angelo." Žena se na něj otočila. "Ty za to můžeš. Kvůli tobě si ubližoval. Ty jsi ho šikanoval. Kvůli tobě jsme odjeli a když za tebou a vaší partou jede stane se tohle. Už se k mému synovi nepřibližuj." Spustila hystericky Angela. Finnovy nohy jakoby přestaly fungovat. Kolena se mu podlomila a on tvrdě dopadl na zem. Slzy se již kutálely po Finnově tváři. Do místnosti vešla doktorka. "Finne. Jsi v pořádku?" Rychle se přemístila ke zhroucené hromádce. "Nějaký problém?" Zeptal se doktor doprovázející ženu klečící u Finna. "Ano. Nechci, aby se tento chlapec jen přiblížil k mému synovi." Ozvala se Angela. "Ale madam. On je tu s vaším synem po celou tu dobu. Spal dokonce i na chodbě a-" "To stačí. Já jsem Jackova matka a já si nepřeji vidět tohohle otrhance u mého syna." Přerušila lékařku Angela a zněla velmi naštvaně. "Finne. Budeš muset odejít. Buď po dobrém nebo po zlém. Mrzí mě to." Řekl lítostivě muž stojící u dveří. "Já odsud dobrovolně nemůžu odejít i kdybych chtěl. Slíbil jsem mu to." Mumlal Finn. "Prosím ochranku." Řekl muž do malé krabičky, která připomínala vysílačku. Po chvíli se v pokoji objevili dva muži. Chytili Finna, jako by byl zločinec a táhli ho daleko od Jacka. "Jacku. Neboj se. Vše bude v pořádku. Miluju tě!" Zakřičel Finn již z chodby. "Jste si jistá, že si tohle přejete?" "Naprosto." Odfrkla Angela čímž dala doktorce najevo zbytečnost její otázky. Jack sebou v posteli mírně cuknul. Všem se objevil úsměv na tváři, zatímco po chodbách nemocnice se rozléhalo Finnovo vzlykání. Dva muži jej odvedli až před vchod. "Odtrhli tě od něj. Udělali chybu." Řekla stará dáma, která se zničehonic objevila vedle brečícího kudrnáče. Finn kousek uskočil. "Musíš se tam dostat. Potřebuje tě. Oni to uvidí, ale pozdě. Musíš být s ním." "Ale jak?" Zeptal se bezradně Finn, ale to už byla stará dáma pryč. Finn se opřel zády o studenou zeď. Svezl se až k zemi a začal brečet na novo. Neměl v plánu opouštět pozemky nemocnice. "Finne. Co se stalo? Proč nejsi uvnitř?" Spustila Clary, která právě přicházela k nemocnici. Finn jí vše vysvětlil a nanovo se rozbrečel. "Neplakej, bude v pořádku. Vše co se bude dít ti hned řeknu a klidně mu budu říkat i vzkazy od tebe." "To je sice hezký, ale on mě potřebuje tam. Uvidíš. Ta stará žena to říkala a já vím, že je to pravda." "Nemůžeš věřit všemu." Řekla sklesle Clary vcházejíc do budovy a zanechala zde kudrnáče samotného.
Tak známky uzavřený, vše zachráněno a nová kapča na světě.😂
{loser forever}
