Finn byl rád, že se mu jeho přátelství s Jaem a Wyattem obnovilo. Když kluci ruku v ruce odešli, Finn se musel pousmát. Úsměv měl však smutný význam. Zase myslel na Jacka. Co když už neuvidí ty hvězdičky v očích. Co když o něj přijde. To nemůže dopustit. Myšlenky se mu podařily zahnat až když mu sestřička přinesla oběd. Chvíli se přehraboval bramborovou kaší, když se nakonec rozhodl sníst alespoň hrášek, který se kutálel po bílém porcelánu. Zase bílá. Tu barvu asi nenávidí. Chvíli po obědě, dorazila dvojčata. Napřed strávili asi hoďku u Jacka a poté přešli do vedlejšího pokoje k Finnovi. Finna to celkem překvapilo. Viděl je všehovšudy dvakrát a zrovna příjemnej na ně nebyl. "Ahoj Jess, Bille." Pozdravil je milým tónem. Dvojčata se na něj usmála ode dveří a vstoupila více do pokoje. "Jak se vede? Prý jsi tu celou dobu s Jackem." "Dobrý. Skoro." Odvětil Billovi. Chvíli si spolu povídali, než uslyšeli zrychlující se pípání. Trvalo jim celkem dlouho, než si uvědomili co se děje. Jack. "Vždyť jsme odtamtud teď odešli. Teď jsme u něj byli. Co se děje?" Vyběhla na chodbu vyděšená Jessica. Po ní následoval Bill a hned v jeho patách i Finn. Kolem Jacka stáli 3 lékaři a dvě sestřičky. Další dva lékaři drželi Angelu dále od jejího syna. "Co se děje? Co je špatně?" Křičel doslova hystericky kudrnáč vbíhaje do místnosti. Pípání stále zrychlovalo a Finna to čím dál tím víc ničilo. Zvuk přístroje na kontrolu srdečního tepu jakoby se zarýval přímo do duše. Finn byl okamžitě zachycen jedním z lékařů. Zahlédl Jackovu blednoucí tvář a měl jasno. Nic mu nezabrání být u něj. Vymanil se z doktorova sevření a už byl skoro u Jacka, když se rychlé pípání změnilo v plynulý pištivý zvuk. Krve by se ve Finnovi v tento okamžik nedořezali. Nové návaly slz se hrnuly do jeho hnědých očí a zakrýlvaly mu tak výhled na umírajícího Jacka. On to však nevzdal. "Musím k němu!" Zakřičel. Nikdo si jej však nevšímal a tak odstrčil sestřičku bokem a dostal se přímo k Jackovi. Pevně jej obejmul. Doktoři, kteří se jej snažili dostat pryč jej už skoro odtáhli, když se Finnovi konečně podařilo políbit bledého hnědoočka. Zvuk jako zázrakem opět získal pravidelné pípání. Lékaři si toho také všimli a tak nechali Finna u Jacka. Finn se opět přisál na Jackovi rty. Zvuk postupně zpomaloval do přirozeného stavu. Všichni na chlapce koukali doslova jako na blázna. Všechny osoby v místnosti až na líbající se chlapce měli na své tváři velmi udivený výraz. Tento výraz po chvíli získal i Finn. Jack udělal svými rty jemný protipohyb a tak Finn nepřestával. Když už toho později chtěl nechat ucítil další, tentokrát výraznější protipohyb a věděl, že teď přestat nesmí. Po dalších pěti minutách Jack spolupracoval úplně. Když otevřel oči a začal se do polibku usmívat, kudrnáč se odtáhl a jeho úsměv by už nemohl být větší. "Miluju tě." Vydechl Finn a obejmul malého hnědoočka co nejpevněji to šlo. Jackův úsměv se víc a víc rozšiřoval. Nebyl schopen nic říct, ani hýbat končetinami, ale byl vzhůru. A byl hlavně v pořádku. Jackův krk zamokřily Finnovy slzy. Zbytky těch z beznaděje, ale hlavně slzy štěstí. Nesmírného štěstí, že nepřišel o nejlepšího kamaráda a zároveň o člověka, kterého miluje.
Tak je tu slibovaná část a dokonce i ve slibovaném termínu. Sice těsně před půlnocí ale přece.😅😂
{loser forever}
