Chiren - Realita zimního slunce

5. Rozlišní bratři

,,Ahoj, Chiren." Cukla sebou, když se snažila nepozorovaně dostat do bytu Christophera, ovšem on ji jako vždy přistihl. Nedošlo jí, že Christopher nemá jen byt, ale k němu i garáž, ve které schovával. Vylezl zpod auta, celý špinavý a vesele se na dívku usmál. ,,Proč se ke mně tak plížíš? Jako bys mě chtěla okrást," uchechtl se. Ironie na tom byla ta, že Christopher, stejně jako teta Judith, neměl ponětí jak se Chiren živí.
,,Přišla jsem ti dát ty věci, o které si mě žádal." Neměla v plánu ho okrást, i když měl spoustu užitečných věcí, chtěla mu jen vysypat všechno nářadí někam na stůl a zmizet dříve, než si někdo všimne, že tam byla. Jenže Christopher byl všudypřítomný, jako vždy. ,,Jasně, vydrž ale chvilku, aspoň si umyju ruce. Kdyžtak si nahoře můžeš udělat čaj, vždyť to znáš." Chiren beze slov kývla hlavou a vydala se do zaneřáděného bytu, stejně jako vždy. Sedla si na starou pohovku a čekala, než se Christopher vrátí.
Byl to vysoký muž, s tmavou pletí, a i když mu bylo lehce po třicítce, postavu měl hezky vypracovanou, kdo kde by mu ji mohl závidět. Byl nezadaný, což se Chiren upřímně divila, jelikož vzhledově nevypadal nijak špatně. Určitě by se objevilo spoustu žen, které by o něj měly značný zájem, ovšem on z té představy nebyl nikterak nadšený. V kapse jí zavibroval telefon jako znamení, že od někoho dostala zprávu. Podívala se na ni, alespoň si trošku urychlí čekání.
Zpráva byla odeslána. To jediné jí došlo, od neznámého čísla. Nezabírala se tím, neboť do místnosti vešel Christopher a hlavně jí ta zpráva až tak nezajímala. ,,Tady, vyber si z toho co chceš." Ukázala na tašku, položenou na konferenčním stolku, načež se v ní začal hrabat. Byly to všelijaké součástky od aut, motorek, něco mohlo být klidně z letadla, Chiren prostě brala co viděla a připadalo jí to zajímavé.
Christopher nakonec vytáhl tři věci, ale to dívka nevnímala, protože byla zaujatá děním venku. Nevnímala co jí říká, jen nepřítomně přikyvovala, až se zvedla, rozloučila a vyběhla z bytu.

,,Kde se u vás dají koupit zbraně. Chci to vědět." Neúmyslně zrovna Loki děsil nějakou starou a od pohledu příjemnou paní, když dívka přiběhla. Ale nešla až k nim, jen je z povzdálí pozorovala. ,,Tady se zbraně koupit nedají, prosím běžte pryč, jinak zavolám policii!" Zakvičela roztřeseným hlasem a chodítkem šťouchla do černovlasého muže. ,,Někde na Midgardu přece musí mít zbraně! Neříkejte mi že ne!" Paní sebou trhla, přetáhla Lokiho holí po hlavě a za křiku se od něj kolébavě rozběhla pryč.
,,Tys jí pěkně vyděsil. S tímhle přístupem tě najdou raz dva, na co myslíš že jsem ti dávala to oblečení? Jestli chceš aby tě našli a zajali tak můžeš pokračovat, nejlíp tu ještě běhej nahej a vyřvávej: 'úú, dinosauři obživnou a ovládnou vesmír!'" Loki na to nic neříkal, jen si ji zkoumavě prohlížel.
,,Sledovala jsi mne. Jak bys mne také jinak našla? Nemůžeš žít bez mé přítomnosti." Řekl zcela vážně. ,,Skoro ses trefil." Ušklíbla se na to Chiren, celkem jí i bavilo poslouchat Lokiho kecy o jeho nadřazenosti. Zatřásla hlavou, takovéhle myšlenky jí nesměly napadat. ,,Vrátíme se zpět na vaší základnu." Uznal Loki za vhodné, když tam proti sobě stáli hodnou chvíli a nic neříkali, jen na sebe zírali.

Vraceli se stejnou cestou, i když teď už přeci jen ne tak opatrně, neboť Loki nebyl tak nápadný jako před tím. Ovšem byli sotva v půlce, když se před nimi zjevily světlé paprsky, stočené do kruhu. ,,Ale ne.." sykl Loki, načež se v místě, kam dopadaly paprsky objevil muž s dlouhými světlými vlasy, červeným pláštěm, oděn do podivného oblečení a s kladivem v ruce. ,,Už jsem tě očekával. Co že ti trvalo tak dlouho mě najít, bratře?" Usmál se Loki. Chiren se z toho zakuckala, Thora už jednou zahlédla v televizi, ale nikdy by jí nenapadlo že on a Loki mohou být byť jen příbuzní. ,,Bratře?" Vyhrkla, aby se ujistila. Thor dívku až v tu chvíli postřehl a překvapeně pohlédl na Lokiho. ,,Kdo to je?" Špitl k němu, jakoby si myslel, že je Chiren nemůže zaslechnout. ,,Optej se jí." Stejně potichu opáčil Loki Thorovi a mírně se k němu naklonil, aby se lépe slyšeli.
Zlatovlasý muž se narovnal, usmál se na Chiren, a v mírné úkloně ji jemně uchopil za ruku. ,,Smím vědět vaše jméno, drahá milady?" Loki si při onom představení odfrkl, jeho bratr se zachoval jako vždy, když měl co dočinění s ženami. Šarmantně. ,,Chiren." Šubla rukou, čímž ji vyprostila z Thorova jemného sevření. Zrovna jí totiž chystal políbit, ale místo toho se zastavil v jedné póze, překvapeně se podíval na rudovlásku a urychleně se opět narovnal a předstíral, že se nic takového nikdy nestalo. ,,Těší mne, Chiren. Mé jméno je-"
,,Thor, já vím. Přejdi rovnou k věci, proč jsi tady?" Zatím co jeden bratr se tvářil zaskočeně, ten druhý vypadal nadmíru pobaveně, že jeho bratra nějaká dívka po tolika letech neskrývaně odmítla. První se vzpamatoval Thor. ,,Otec mi sdělil tvé rozhodnutí, zůstat na Zemi. Velice mne to překvapilo, proto jsem tu, je to pravda? A je také pravda, že ti otec vzal všechny tvé schopnosti?" Loki přikrývl. Nemluvil, neměl na jeho bratra náladu. ,,V tom případě jsem velice nadšený! Konečně jsi pochopil, jak ne Země krásné místo, plné nových divů a nádherných žen. Nebudu ti v tvé volbě bránit, řeknu Avengers, že již nejsi hrozbou."
Thor s nimi hovořil ještě několik dalších, ne-li desítek minut. Ovšem mluvil spíš on sám, neboť Chiren ani Loki nebyli příliš nadšení z jeho návštěvy. Thor se nejdříve a bavil o Lokiho oblečení, jak mu to velice sedne. Chiren se při tom musela usmívat, jak Thor mluvil, jakoby všemu skvěle rozuměl, obzvláště módě, ale pak se přesunul otázkami na Chiren, což jí úsměv ze tváře vymazalo. Nerada o sobě mluvila, proto byla neskutečně ráda, když jí v kapse zazvonil telefon a ona se tak mohla vyhnout několika minutám rozhovoru.
,,Musíš hned přijít, něco nám přišlo." Ozval se Jonathan, ale více neřekl.