Chiren - Realita zimního slunce

Mocná tvář vraha

Chiren nechápala Lokiho slova. Zeslábla? Možná, kdo ví. Ale co o tom ví zrovna on? „Rozhlédni se kolem." Proti své vůli to udělala, příčilo se jí poslouchat něčí příkazy. Jenže zvědavost ji přinutila zmateně se otočit, aby spatřila dlouhý duhový most. „Poznáváš, kde jsme?" zamyslela se. To místo poznávala... už tam někdy byla.. kdy? Najednou se jí rozjasnilo. „Jasně! Já – po tý havárce, spala jsem v nemocnici, zdálo se mi o Asgardu. Byla tam holka, vypadala normálně, ale oslovovala Odina otče. Její jméno... jmenovala se Adele." vzpomněla na její slova a pocity. Slova o Lokim, pocity o zradě. Raději se nezmiňovala Lokimu co říkala, nemuselo by z toho vzejít nic dobrého. Ve šlamastice se již nacházela, nepotřebovala se zabořit ještě hlouběji. Loki se zamyslel „To není podstatné, nikdo takový tu není. Byl to jen sen. Pojď," zamířil po mostě k centru. Vděčně se usmál a roztáhl ruce, jako by chtěl Chiren obejmout. „Drahý Asgard. Pohleď na jeho krásu. Co na něj říkáš?" znejistěla, proč by se jí na něco ptal? A vůbec, jaký smysl měla výprava sem? Směla, jakožto obyčejný smrtelník se tak promenádovat po něčem tak vzácném? Božském?
Nebyla příliš obyčejná, rozpomněla se. Kolik lidí na Zemi dokáže pohybovat s větrem, jestliže zrovna ona se stala jednou z mála. Jsou takoví lidé? Určitě ano, je vyloučeno aby byla jedinou. Vyvolenou. To slovo se jí hnusilo, zanechávalo hořkou pachuť na jazyku.
Spočinul na ni Lokiho upěnlivý pohled a rychle se vzpamatovala. „Je to tu prázdný. Představovala jsem si," co si vlastně představovala? Konfety, oslavující jejich příchod, stoly se zlatými talíři, pitím co hrdlo ráčí, co? Odina, Thora. Myslela, že když už se Loki vrátí, budou ho očekávat. A také, Lokiho měl otec navrátit již o Vánocích. Proč by čekal na ni? „Víc lidí." Dopověděla.

Popošel blíže, neboť Chiren otálela. „Víš, byl jsem ještě kluk, když má matka zemřela. Zlomilo mi to srdce, jediná na světě mě dokázala pochopit. Otec vždy nadržoval Thorovi, jelikož je to prvorozený. Ale to ty chápeš. Smrt někoho blízkého, smrt v rodině," řekl tak ledabyle provokativním tónem, až měla sto chutí ho shodit z onoho duhového mostu dolů. Ovládla se a pokynula hlavou.

„Matka byla vědma. Těsně před svou smrtí mi někoho předpověděla. ‚Člověk mocný, jádro slabé. Mocné jádro u chudé přednese tvůj vzkvět, či pád. Tvá volba je. Nechť dívka s vyobrazenou svobodou přinese smysl dnům tvým, nebo ať je pohřbí navždy.' Její poslední slova patřila mně a byla o tobě." Nevěřícně se podívala na Lokiho. Mohl si říkat co chtěl, avšak na předpovědi nikdy nedbala. Sotva věřila zprávám o zítřejším počasí, natož věštbě o jejím osudu. „Ehm, to je hezký, ale proč jsme tady?" Ušklíbl se.
„Taky jsem to nechápal. Byl příliš zarmoucen, než abych mohl. Když se mi však znova rozjasnilo, pátral jsem po Midgardu celé roky, abych našel onu dívku. A pak se na mě usmálo štěstí."
Chiren dostala nápad. Dosti absurdní nápad. Ale, co kdyby...
„Thanos mi dal moc nad armádou Chitauri. Jeho jsem zklamal, ale osud mi dal druhou šanci, doslova mi hodil teserakt do dlaní." Ano, slyšela zvěsti o tom, jak unikl. Nikdo ho prý ani nespatřil a náhle zmizel i s modrou kostku.
Ale mohl by být...
„A ten mě pak zavedl k tobě-"
Zarazila ho. „Jak dlouho o mně víš? Dlouho, co? Tohle všechno, je to jenom sprostá výmluva. Zabil jsi mi rodinu, že je to tak? Že jsi to byl ty?" Loki se nechápavě usmál, otočil se k ní, položil prsty pod její bradu a vyzdvihl Chirenin pohled vzhůru, aby si mohli hledět do tváře. „Nevím co si myslíš, ale tvá rodina byla mrtvá již po mém příchodu. Nalezl jsem tě až po nezdařeném útoku na New York." Chiren zkoumala Lokiho tvář, jestli nenalezne byť jen náznak lhaní. Nic. Jak by také mohla, je to bůh lsti a falše, jen tak by se odhalit nenechal. Neodpověděla, ale zůstala pozorná. „Na první pohled jsem netušil co jsi zač, ale tvůj dotek mě naplnil novou, neznámou energií. A tvé tetování – vyobrazení svobody. Ale pak mě otec zavolal zpět sem."