Chiren - Realita zimního slunce

9. Život není lehký

,,Co to mělo znamenat?!" Rozkřikl se Jonathan, jakmile dorazili do doupěte. ,,Jak co to mělo znamenat?! Ani si tam s náma nebyl!" Ohradila se Terry. Chiren si jako obvykle stoupla do ústraní, kde mohla v klidu přečkat bouři hádek a vylézt až po konci. Její oblíbená taktika. ,,Podle tohohle soudím, že prachy nemáte." Podotkl Paolo, což rozhodně nebyl moudrý tah. Místo odpovědi schytal rozbouřené pohledy obou sourozenců. ,,Ne! A všechno je to kvůli ní!" Ukázala Terry na rudovlásku, sedící u stolu. Zvedla pohled od telefonu a pobaveně si Terry prohlédla, ovšem nic neříkala. ,,Neřídila se podle plánu, proto jsme to nezvládli! Mohli bysme - všechno by bylo lepší, kdyby se ten podivín vůbec neobjevil. Sluníčko se před ním chtělo akorát předvádět!" Chiren si povzdychla, nemělo cenu oné černovlásce cokoli vymlouvat, jakmile si něco usmyslí, už to nejde jinak. ,,Dej mi tu kartu." Benjey, duchem nepřítomen napřáhl k dívce ruku. Evidentně absolutně nevnímal probíhající obviňování kolem něj. Chiren mu kartu podala a otočila se zpět na sourozence. ,,Je to pravda, Emersonová?" Zeptal se podrážděně Jonathan. ,,Možná ano, možná ne. Stejně na tom nesejde." Odsekla, což ho ještě více rozdurdilo. Došel až k ní, chytl ji za bradu a vyzdvihl její pohled, čímž jí až donutil vstát, aby si hleděli do očí. ,,Byla tvoje vina, že nemáme ty prachy?" Zeptal se na povrch jemně, ale každý slyšící člověk pozná zlobu obsaženou v jeho slovech. ,,Řídila jsem se instinktem." Pronesla ledově klidně. Jonathan už se chystal zareagovat ukvapeně a agresivně, ovšem Loki jim do toho skočil. ,,Můžeme se na všem dohodnout bez boje. Nikdo nemusí být zraněn." Jonathan se zatvářil překvapeně, pustil dívku a podíval se na něj. ,,Od kdy tobě záleží na tom, jestli se někomu ublíží? Nevyžíváš se v tom zrovna ty? V lidskym utrpení?"
,,Mám to!" Vykřikl znenadání Benjey. ,,Co? Co máš?" Chtěla se okamžitě dozvědět Terry, jakoby najednou zapomněla na jejího bratra. ,,Jelikož ste stihli nahrát aspoň část kódu, kterej sem potřeboval, tak potom bylo celkem jednoduchý uhádnout zbytek, stačila taktika pokus omyl a povedlo se!"
,,Z čehož vyplývá," zamračil se Jonathan. ,,Máme ty prachy!" Zavýskal Benjey.

Téhož dne večer Terry zatáhla partu na už pořádně rozjetý večírek. Na každém kroku byli nalití lidé až k omdlení, všude to zapáchalo dýmem z cigaret.
,,Tak takto Midgarďané oslavují? Dost... zajímavé." Chiren se ušklíbla, popadla Lokiho za zápěstí a odtáhla ho do odlehlejšího místa, kde byl větší klid. ,,Nemám ráda večírky. Všude je strašně lidí, co si užívají života. Jenže život není tak lehkej jak se zdá, hlavně když ti rodiče umřou v tvých pěti letech na nevysvětlitelný události. To pak život ztratí ten správnej smysl." Opřela se o dveře a hbitými prsty a několika málo pomůckami zámek odemkla. ,,Tak proč tu tedy jsme?"
Dívka pootevřela dveře a odstoupila od nich, aby mohl Loki nahlédnout dovnitř. ,,Je tu chlast." Opáčila prostě a vešla k několika lahvím alkoholu.
,,Proč ses mě vůbec zastával u Jonathana?" Toto Chiren nešlo do hlavy, proč by se někdo jako Loki zastával zrovna jí. ,,Byl jsem tam také, navíc mě ta černovlasá příliš nemusí. Svedla by vše na mě. Takže jsem se ho pokusil sklidnil ještě dříve než ho to vůbec napadlo." Chiren si odfrkla. Jak prosté, zachraňuje si svou kůži. ,,To mě mohlo napadnout." Utrousila a vzala do ruky láhev s blahodárnou tekutinou. Lokla si pár loků, načež si řádně říhla, a jakoby si na něco najednou vzpomněla, se vydala ke staré bedně. Otevřela ji a vylovila krabičku cigaret. Z kapsy vytáhla zapalovač a rovnou si jednu strčila mezi ústa. ,,To je příšerný zápach." Podotkl Loki, kuckající z dýmu cigarety. ,,Taky mi to příliš nevoní. Ale pomáhá mi to se cítit líp. Chceš?" Nabídla mu krabičku a on si nesměle vzal. Bylo celkem zábavné pozorovat Lokiho, nejznámějšího zločince v Americe, jak si nedokáže zapálit cigaretu. A když se mu to konečně povedlo, zadusil se natolik, že se musel opřít o kolena, aby to rozdýchal. ,,Je trochu morbidní smát se někomu, kdo se málem udusil. Vem si ten lidský krám zpět, už ho nechci nikdy vidět."
Od té doby uběhlo pár hodin, kdy se Chiren snažila z Lokiho dostat několik informací, ale bylo to horší než mluvit na psa. Pes alespoň něco štěkne, sice tomu nerozumíme, ale alespoň víme že nás vnímá. Bylo to jako - jako mluvit na rybu.
Loki nebyl příliš komunikativní, občas se něčemu ledově usmál, ovšem po většinu času si udržel kamenný výraz.
,,Ty seš ještě větší ignorant než já. A to sem si myslela že už sem nepřekonatelná." Zatlemila se, mírně nalitá alkoholem, ale stále vnímala zřetelně svět okolo ní. Najednou se dveře otevřeli a vstoupil člověk, na kterého si Chiren příliš dobře pamatovala. Zarazil se, chvíli si ji přimhouřenýma očima prohlížel, přičemž si ani nevšiml že se v místnosti nachází ještě Loki, který tak měl čas si nandat kapuci. ,,Chiren Emersonová." Pronesl překvapivě vlídně. ,,Troy. Promiň, tvoje příjmení jsme zapomněla." Ušklíbla se a pokusila se kolem něj protáhnout ve dveřích. Jenže on ji nepustil, místo toho ji přitáhl k sobě. ,,Už nejsi ta malá ubrečená holčička, kterou jsem znal. Vyrostla jsi. A musím říct, že do krásy." Chytl ji v pase a přitáhl ještě blíž. ,,Zradils mě. Teď laskavě zmiz." Snažila se vymanit z jeho sevření, ale i on vyrostl, přičemž nabral svaly. ,,Chtěl bych začít odznova. Stali se z nás před lety přátelé dobrodružstvím v lese, můžeme to posunout výš. Co říkáš na postelové dobrodružství?" Vytáhl ji z místnosti a přimáčkl na dveře, rukou jí zajel do vlasů. ,,Ne," stratila slova, neboť koutkem oka zahlédla cosi na druhé straně chodby. Nejdříve nevěděla co to je, ale po chvíli si vzpomněla. Na to jen tak nezapomene. Stále měla vryté v paměti, jak ta bestie zabíjela její matku přímo před jejím zrakem. Myslela si, že se jí to zdálo, že to vše byla jen dětská fantazie, ovšem o dvanáct let později se to objevilo znovu. Muž byl prapodivně průhledný, problikával a měl přes sebe přehozenou kápi, přesně jak si ho pamatovala. Tohle byla její noční můra, která ji trápila od smrti rodičů. ,,Utíkej!" Krikla ma Troye, ovšem on ji absolutně nepochopil a zůstal dál jako přimražený, dokonce stisk ještě zesílil. Ať Chiren dělala co chtěla, Troy ji nepustil. Muž se k nim mezitím začal pomalu přibližovat. ,,Nesnaž se mi zdrhnout, to se ti nepovede." Chiren ho kopla mezi nohy ze všech sil, ovšem už bylo pozdě. Muž v kápi odhodil Troye ke schodišti, načež Chiren slyšela příšerné křupnutí. Díky tomu, že se ona bestie na chviličku nevěnovala jí, ale Troyovi, měla neopakovatelnou příležitost vlézt zpět za Lokim. Zabouchla za sebou dveře a běžela do nejzazšího rohu místnosti, kde přitiskla kolena k hrudníku a zabořila do nich tvář. Pak nastal klid.