Chiren - Realita zimního slunce

29. Zničující city

Nečekala dlouho a navštívil ji Christopher. James odešel tak před deseti minutami, nechal ji zamčenou v prázdné cele. Nezmohla se na vzepření, byla skoro svévolná. Když ji vlekl chodbou, když se Christopher ztratil z dohledu, když Chiren pohřbila veškeré naděje na záchranu Lokiho, držel James její ruce za zády, tudíž nemohla použít sílu větru proti němu. Pokusila se, avšak marně. Sotva se ovládala s volnými pažemi, natož v takovém stavu. Ztrácela svou mysl, cítila jak se psychicky stále odděluje od svých úmyslů, nohy ji samotnou neposlouchaly, tělo se poddávalo Jamesovi. Propadala panice, nepřátelé ji zahnali do kouta. Začala z toho šílet.

Nemohla se jen tak nechat, to se jí nepodobalo. Měla by se pokusit utéct, postavit se proti Jamesovi, cokoli co by mohlo alespoň trošku pomoc. Jenže on byl o mnoho silnější a ona a se najednou cítila bezmocná. Měla ho zabít, dokud měla šanci. Před očima spatřila obraz mrtvého těla. Juditina těla. Krvavá kaluž, do níž si namočila ruce, ten nic neříkající pohled upírající do stropu. A hlavně pocit viny, zastření smyslů, oči rudé od pláče. Není stvořena pro zabíjení, nikdy nechtěla nikoho zabít. Není Sadie.

„Mělo by ti už dojít, že tenhle boj nevyhraješ," usmál se na ni mile Christopher. Byla volná, ruce ani nohy neměla v okovech, mohla by se vzbouřit, avšak stejnak by moc daleko nedošla. Otupěle zvedla pohled. Když ji James přivedl, schoulila se u stěny, kde zůstala až do Christopherova příchodu. Klekl si před ni a povzdechl si. „Proč jsi mi to udělal? Brala jsem tě jako tátu." Smutně přikývnul. „Myslíš, že mě to těší? Myslíš, že se těším na všechen ten hnus co s tebou provedou? Já tě mám rád, Chiren," odmlčel se. „Ale nemusí to nutně skončit špatně. Můžeme to vyřešit po dobrým, stačí když budeš pomáhat. Budeme pak moc být znova rodina. Díky tomuto..." položil její ruce do svých. „Jednou dokážeš velké věci. Nech mě ti pomoc."

„Potkala jsem Sadie. Pamatuješ si jí?" zaskočila ho položená otázka, ale jen si sedl do tureckého sedu. „Ano, jak bych na ni mohl zapomenut. Hrály jste si každým dnem, byly jste skoro jako sestry. To ona tě dostala z traumatu po smrti tvých rodičů, pomohla tam, kde já skončil. Taková škoda, že jste se spolu přestaly bavit, byla to milá holčina. Jak se má?"

„Já na ni zapomněla."

„Cože?" Christopher nechápal. Jak by ale také mohl? „Vymazala mi myšlenky na ni. Vzpomněla jsem si, až když jsem jí znova viděla. Pokusila se mě zabít." Se skleněnýma očima na něj pohlédla. „Všichni z mýho dětství jsou pryč. Už mi nezbyl nikdo, žádný příbuzný, ani kamarád. Všichni jsou po smrti." Pevně stiskla ruce, aby se namístě nerozbrečela. „Máš mě." Nereagovala. Položil si její hlavu na rameno a Chiren se nechala. I když si to neuvědomovala, potřebovala někoho, o koho se bude moci opřít ve špatných časech. Popírala to, nalhávala sama sobě, že nikoho nepotřebuje, avšak potřebovala. Obzvlášť teď, po smrti Judith. „Ale Sadie není mrtvá, může se ta věc s ní vyřešit, jestli můžu něco udělat,.." rudovláska se od něj odtrhla. Uslzeným pohledem si ho prohlédla. „Ty to nechápeš. Neposloucháš mě, Sadie kterou znáš je mrtvá! Už nikdy nebude jako dřív, stal se z ní blázen!"

Klepání na dveře je vyrušilo ze zdálného soukromí. Postřehla jak se mu v obličeji mihl úlevný výraz, evidentně ji považoval také za šílence. Spěšně si setřela slzy, Christopher si pohotově stoupnul a do místnosti vstoupil James. Pokývli na sebe, následně vyšli ven a nechali ji samotnou, obklopenou tichem a prázdnotou. Onen předešlý a velice unáhlený pocit přátelství ji přešel v okamžiku, kdy ji Christopher nebyl schopen pochopit myšlenky, provázející Chiren v temnotách mysli a poté si oddechl, když od ní mohl odejít. Jeho emoce byly hrané a falešné, jako všechny sliby. Předtím jí slíbil svobodu, teď však věděla, že ji nemohl a ani nechtěl zařídit. Tak co tedy byla pravda? Čemu mohla věřit a čemu ne? Vše působilo reálně, tak opravdově. Byla zmatená. Věci pro ni přestávaly existovat, valná většina nedávala smysl. Připadala si jako mimo tělo, necítila váhu končetin, jako by se sama vznášela, avšak seděla pevně na zemi, vnímala jen ten nekonečný smutek ve svém nitru, touhu po odplatě, potřebu odprostit se od lidí, od lidských zvyků, od všech pravidel. Zanechat život za sebou a jít dál.

„Kdo měl na starost její zabezpečení?" vytrhl ji z mrákotného stavu Christopherův hlas, stojící za dveřmi. Protřela si oči, neboť je měla celé zalepené a pomaličku se přesouvala k opačné stěně, přičemž napínala sluch jak nejlépe mohla, aby zaslechla alespoň něco z jejich konverzace. „Já, pane, ale můžu to vysvět-" špitl James nebojácně.

„Nech si to pro někoho jiného. Kdo měl na starost omezit jí přístup?"

„Také já, ale.."

„Žádné ale. Pokazil jsi to, nechal jsi ji utéct a pak jsi se ani nesnažil jí zatarasit přístup. Víš co by se stalo, kdyby se nevrátila a my bychom ji nenašli? Hm?" Chvíle ticha, kdy neslyšela víc než svůj dech. „Věděl jsem, že se vrátí. Je tu přece Loki, nemohla by odejít bez něj." Christopher si oddechl. „Toho se právě obávám, není na něj tak vázaná. Jeho mučením nám nezajistí nic."

„Takže?"

„Bude lepší, když ji přesvědčíme. Násilím nedocílíme ničeho." Slyšela, jak si James odfrkl. I kdyby souhlasila, James by byl proti ní. „Je teď opravdu ve špatném stavu, musíme být opatrní a dávat si pozor na unáhlenosti. Jinak možná nadobro ztratíme její poddajnost." Chiren se ušklíbla pro sebe. Už se stalo.

„A co mám udělat s ním?" Opět nastalo ticho, kdy Christopher nejspíš přemýšlel. „Zabij ho. Už nám nebude k ničemu." James zalapal po dechu, stejně jako rudovláska. „Co když se o tom dozví Odin? Znepřátelíme si bohy, pošlou na nás meteor, sežehnou naší zemi.."

„Jestli nám bylo určeno naštvat toho Odina, už se stalo. Vězníme Lokiho, prober se," odmlčel se. „Je mi jedno co s ním uděláš. Hlavně to nezpackej a nenech ho utéct."

Dveře se bez sebemenšího zavrznutí otevřely a vstoupil Christopher. James zůstal stát venku. „Chiren, nemusíš být tady. Můžeš se schoulit pod teplou peřinu a dívat se na televizi v pokoji, jako když jsi byla malá. Pamatu-"

„Chci vidět Lokiho." Christopher se na ni nechápavě díval, ale nakonec mlčky přikývnul a nechal Jamese pomoc dívce se zvednout. „Budu nahoře, kdybyste potřebovali." Broukl a zmizel.

Šli bez řeči, neprohodili mezi sebou ani slovo, dokud nedošli ke kovovým dveřím. „Je tam," slyšela v jeho tónu značné opovržení, ale i zklamání. Ze záhybu v kalhotách vylovil klíče a se znechucením odemkl. Chiren se naskytl pohled na Lokiho, samotného boha lsti a falše, zmláceného v okovech. Zacuchané havraní vlasy mu spadaly do svěšeného obličeje, obnažená hrud byla samý šrám. Po celém těle měl krev zaschlou časem. Zalkala, doklopýtala k němu a pohlédla do tváře zničené sklíčujícím pohledem, upírající do země. Všiml si Chiren stojící před ní a zazubil se, čímž odhalil své krví podlité zuby. Položila mu ruku na líce, nevšímajíc si krve se jí do očí znova nahnaly slzy. „Proč jsi se pro mě vracela? Nemusela jsi.." usmála se. Byl to smutný úsměv, plný utrpení a lítosti. Odhrnula černé vlasy, aby viděla přímo do očí. Nevnímala Jamesovo opovržlivé pohledy. Zahleděli si navzájem do hloubky očí, nikdo ani nedutal napětím mezi nimi. „Tak jo, dost. To by stačilo." Chiren sebou trhla a chtěla se na Jamese otočit, avšak Loki se přiblížil a propojil jejich rty. Chiren se v onen moment cítila naprosto zmatená, na podobné vyvrcholení návštěvy rozhodně nebyla připravená. Ale zároveň.. připadala si dobře. Konečně opora, i když slabá, kterou potřebovala. Loki položil ruce na její pas a neodděloval je od sebe. Než si Chiren stihla uvědomit, že předtím měl ruce svázané v poutech, vznesla se nad zem. Někde v dálce slyšela zděšený hlas Jamese, ale jinak se pro ni opět vše zatemnilo. Používá svou sílu? Co se děje? Vnímala Lokiho ruce na jejím pase, své ruce okolo jeho krku. Dělaly se jí mžitky před očima, tak se oddala Lokimu. Odvážila se rozhlédnout kolem až když ucítila pevnou zem pod nohama. Jako první jí do oka padl Loki. Neměl na sobě jedinou jizvu, vlasy měl opět sčesané dozadu a hlavně – byl oblečený. Vypadal jako když se poprvé potkali, jako na každém záznamu. Akorát rohy mu chyběly.

„Zeslábla jsi."