Chiren - Realita zimního slunce

6. Nabídka

Chiren se bez rozloučení rozešla směrem k útočišti, kam již předtím mířili, než Thor je přerušil. Loki se za ní podezíravě otočil, podíval se zpět na bratra a než se stačil jakkoliv vymluvit, Thor ho předběhl. ,,Konečně jsi objevil nádheru Midgarďanek, tak za ní utíkej, ať ji neztratíš." Pošťouchl Lokiho loktem, roztočil kladivo a vyletěl nad New York.
Chiren na nikoho nebrala ohledy, šla přímou čarou, vrážela do lidí, chodila před trávníky, ať byly sebevíce zablácené, ale přesto sotva stačila Lokimu, který okolo ní různě pobíhal a zcela jistě nechápal co je pro ni tak důležité.
Naposledy, téměř před rokem, když jí naposledy Jonathan napsal, že jim došla obálka, dostali přes půl milionu dolarů od jakési společnosti, pomáhajícím bezdomovcům. Tehdy s těmi penězi mohli odejít a pořídit si alespoň nějaký levný byt, třeba i začít víceméně normální život. Jenže oni vše postupem času utratili za alkohol, drogy a sice na nábytek do jejich polorozpadlého domu, ale to nic nemění na tom, že promrhali možnost začít znovu. Ale většina nechce začít od začátku, líbí se jim život takový, jaký ho mají. Nebo se s ním dokázali smířit

,,Jsem tady. O co jde?" Přispěchala dovnitř, kde Jonathan stál s zapřenýma rukama a nepřítomně zíral kamsi před sebe. ,,Konečně jsi tady." Odfrkl si Benjey a schoval ošuntělé karty, které si přehazoval mezi prsty. Vyhrál je před lety s jedním zbohatlíkem v pokru, ale do dnes netuší na co slouží. Tak je nosí alespoň pro štěstí, když už nic jiného. A většina mu vychází, co se týče hazardu. ,,Sluníčko. Čekali jsme tu na tebe, copak jsi tam dělala tak dlouho? Snad.. snad necítíš žádné city k němu!" Ukázala na Lokiho, sotva postřehnutelného stojícího u dveří. S lahví rumu v ruce, jak jinak. ,,Co je v tom, co jste dostali." Chiren přešla rovnou k věci, nehodlala se vybavovat s Terry o jejich citech k Lokimu, či ke komukoliv jinému. ,,To je právě vono, nevíme. Už pěknou dobu to leží uprostřed stolu a my na to jenom čumíme. Měli bysme to otevřít!" Zaduněl místnosti Benjeyův hrubý hlas poté, co si dodělal ledabylý culík z jeho temných, po ramena dlouhých vlasů. ,,Měli bysme to otevřít opatrně, nevíme co v tom může být. Spoustu lidí nás nenávidí, přáli by si naší smrt. Je nemožné, aby to bylo znova od nich. Tentokrát už nemusíme mít takový štěstí jako posledně." Ozval se Paolo. Měl pravdu, měli spoustu nepřátel po celé Americe, ale zvědavost zvítězila nad opatrností. ,,Chiren, otevři to." Poručil najednou Jonathan, jako by se probral z hlubokého spánku. ,,Proč zrovna já?" Odsekla, zůstala stát na místě a ani se nehnula. ,,Protože jsem to řekl. A navíc čteš z nás nejlíp." Chiren se zarazila, kde zrovna Jonathan zjistil, jak čte? ,,U sebe máš bednu s knihama a nejsou zaprášený od prachu, takže na ně šaháš. A z toho vyjde, že jediná čteš. Tak vezmi tu obálku, roztrhni jí a přečti co je uvnitř." Chiren si povzdechla, ale měl pravdu. Ostatní se o čtení ani nějaké jinačí vzdělání příliš nezajímali. Došla ke stolu, a Loki ji následoval. ,,Hou, hou, hou! Kam si myslíš že deš? To jako teď tenhle... černovlasej fešák patří k nám?" Houkla Terry. Otázka byla spíše mířena na zbytek party, ale Loki také odpověděl.
,,Ano."
,,Ne."
Řekli současně Loki s Chiren, načež na sebe překvapeně pohlédli. Loki se usmíval, byl si sebou tak jist, prostě k nim patřil a nešlo s tím už nic dělat. ,,Ne..!" Přidušeně křikla, ale Jonathan jí umlčel mávnutím ruky. ,,Na tom teď nezáleží, vyřešíme to později. Teď to otevři."
Terry se vzadu zavstekala. ,,Co když tam budou prachy? To je taky dostane? A to teď budeme brát každýho kdo se nám přilepí na cestu?" I ji Jonathan bezeslov donutil mlčet.
Rudovláska tedy konečně popadla dopis, bez jakéhokoliv napětí ho roztrhla a vyndala z ní složený papír. Ještě se rychle koukla do obálky, zpět a do obálky, jenže žádné peníze tam nebyly. Opravdu ne.
Rozložila psaní a nejdříve si to vše přečetla pro sebe.

Máme pro vás nabídku. Víme kdo jste, kde jste a co jste. Známe vaše rodiny, známé všechny, na kterých vám záleží. Proto vás z vašeho zájmu snažně prosíme, spolupracujte, ať se tento nábor obejde bez újmy.
Jsme tajná organizace, o které ví jen ti nejúspěšnější. Pomáháme lidem jako jste vy, stát se něčím větším. Můžete se u nás stát obávanými vrahy, nebo světově proslulými zločinci. Hlavní je - nebát se zákona. Zákon je pouhé pravidlo pro obyčejné, ale my jsme ti, kteří ho porušují.
Zalíbili jste se nám, chceme nabídnout přijmutí na naší Univerzitu T. Wellingtonové.
Ovšem nejdříve musíte splnit tři úkoly, které vám budeme průběžně posílat stejným způsobem. A hned teď, máme pro vás první úkol, čímž potvrdíte váš zájem.
Na Baker street se nachází malá drobná banka, zajisté pro vás nebude žádný problém nepozorovaně vzít sto tisíc dolarů. Máte na to týden, a hlavně.. - nezapomeňte na důvěru. O tomto dopise se nesmí nikdo dozvědět.
                                           
                                              S. Poleová