Chiren - Realita zimního slunce

22. Úsměv nože

Téměř okamžitě co vešla do Christopherova bytu, ji do nosu praštila lákavá vůně vajíček a slaniny. Jak dlouho byla pryč? Zdálo se, jako by v knihovně strávila celé dopoledne, ale když se navrátila zpět, nevypadalo to na tak dlouho. Rozhodně ne celé dopoledne. Loki ji přišel téměř ihned přivítat s šálkem čaje v rukou. Odmítla ho jedním mávnutím ruky, musí jít. On se ovšem nevzdal bez boje. ,,Máš tam jídlo, pojď si dát alespoň něco. Rád bych se tě na něco zeptal." Chiren si povzdechla, ať by se snažila jak by chtěla, už teď viděla že by to stejně nemělo smysl. Byla tak nucena odložit její plány na později. Svlékla se z tmavého kabátu, svou čepici položila na polici a pohodila hlavou, aby od čela odlepila rudé vlasy. Pohled jí padl na svůj odraz v zrcadle. Pořád ta stejná pohublá dívka jako dřív, ale pociťovala změnu. V něčem. Vlasy v tom nehrály velkou roly, ale také se na změně podílely. Ušklíbla se a vydala se za svůdnou vůní. Sedla si ke stolu, avšak jídla se ani nedotkla, místo toho akorát usrkla čaje. ,,Co máš v plánu po tomhle? Až Christopher zajistí lístky, až odletíš.. co bude pak?" Upřeně se na ni podíval. Chiren na něj pohlédla stejně. ,,Uvidím." Odpověděla upřímně a položila prázdný hrnek. Cítila se divně, najednou potila se po celém těle, na spánku jí stékaly čůrky potu. Pomalu se zvedla a došla k umyvadlu, kde si opláchla obličej a rovnou se i napila. ,,Potřebuješ pomoc?" Loki se také zvedl a došel za ní. Rudovláska se po napití cítila lépe, ovšem když se otočila, narazila do Lokiho, stojícího přímo za ní. Tak blízko... Jemně ji udržel u pasu, aby nespadla, až se jejich oči setkaly. Chiren se nemohla odtáhnout, přiblížit se, nedokázala se rozhodnout co chce. Smysly měla pomatené, a tak za ní rozhodl Loki. Naklonil se k ní propojil jeho rty s jejími. Proměnil jeho a jí, na je. Jakoby byli jedna tatáž osoba, spojené myšlenky a pohyby. Ale nic netrvá věčně. Začala si uvědomovat, že ji rozhodně nedrží jemně, přímo jí svírá. Probudila se. Prudce se odtáhla a z kapsy vytáhla malý nožík, který u sebe nosila pro všechny případy. Na nohách nestála pevně, v kolenou se jí podlamovaly, ale ve tváři se jí objevil sebejistý výraz. ,,Zdrogovat mě? Tak tohle byl tvůj úkol? Zdrogovat mě a pak se mě vyptávat?" Bála se, že nůž ani neudrží v rukou jak se jí točila hlava. Loki mírně zvedl ruce, v uklidňovacím gestu. Teď se bude omlouvat. ,,Hlavně v klidu, polož tu zbraň a všechno bude v pořádku." Chiren nemotorně zavrtěla hlavou. ,,Řekni mi tvůj úkol rovnou, a možná ti nic neudělám." Ušklíbl se, nevěřil jí. Možná příliš přesvědčivě nezněla, avšak co řekla myslela naprosto vážně. Přitlačila ho ke stolu, s ostřím těsně u jeho krku. ,,Mluv." Loki se usmál. Téměř jeho klasickým ledovým úsměvem, jenže něco na tom nehrálo. A pak se to stalo, jeho tvář se začala měnit, nejdříve nos, poté oči, až nakonec celé tělo. ,,Bože," vydechla. Teď již James se uchechtl. Zamrazilo ji v zádech. Jak dlouho byl James místo Lokiho? To s někým takovým spala pod jednou střechou? Ví o tom Christopher? Jistěže ano. Jinak by ji s ním o samotě nenechal. ,,Že jsi na to přišla až takhle pozdě." Se značným pobavením si ji prohlížel. ,,Co bylo tvým úkolem." Opakovala stále dokola. ,,Uvažovala jsi někdy nad tím, jaký bychom byli pár? Já ano, oba dva tajní agenti, později bychom se mohli vzít, založit rodinu. Mít děti. Prostě krásný život." Chiren se jen při té představě udělalo nevolno. Raději nad tím nepřemýšlela, zajímala ji pouze jedna otázka. A James to evidentně viděl. ,,Ale to tě nezajímá," povzdechl si. ,,Chtěli jsme zjistit více o tom monstru." 

,,Zdrogováním?"

,,Fungovalo to báječně. Ještě pár týdnů a měli bychom to, tvé síly sílily." Ušklíbla se. Jediné co jejich praktika přivolávala, byly ty sny. Stejně jako v nemocnici. ,,Kde je Loki?" Rozhodla se nějak se neobtěžovat čekat na odpověď, a prostě běžet pryč. ,,Vězníme ho," začal. ,,Mučíme ho. Bičujeme, sedíráme kůži z těla, cejchujeme. A děláme toho mnohem víc, ale on nemluví. Každý den zvyšujeme dávku vakcíny, kterou dostává, ale s ním to nic nedělá." Dívka zahlédla jiskřičky v Jamesovo očích, když se bavil o bolesti. O bolesti způsobované druhým. ,,Užívám si to, pokaždé, když ho držím pod vodou tak dlouho, než se začne dusit. Vybíjím si na něm svou zlost." Provokoval ji. ,,Měla bys to taky zkusit, vím co si myslíš, ale nejsme tak rozdílní. Přitlač trošku na ten nůž, zařízni se to mé kůže. Ostří udělá všechnu práci za tebe, ty se jen neseš. Necháš se vést. Věř mi, není to tak složité... zabít někoho." Pomalu zdvihl ruku a dotkl se hřbetu Chireniné ruky a jemně přitlačil. Urputně se soustředila, aby neprořízla tu tenkou vrstvu, až příliš tenkou na ochranu života. James to spatřil, a přesunul jejich dlaně výš, na jeho tvář. Ani nemusel dělat tolik a nůž se začal zarývat do masa. Měl pravdu, šlo to samo, bez úsilí, stačilo se nechat vést. Po bradě Jamesovi stékala teplá krev, ale on se nepřestával usmívat. Jakoby se i nůž na ni usmíval a říkal jí: hlouběji! můžeš hlouběji! Během vteřiny se Chiren vzpamatovala, uvědomila si jak moc silné drogy jí do pití přimíchal, ho kopla mezi nohy a hned vyběhla. Utíkala z bytu, po schodech, na ulici se nerozhlížela, prostě běžela. A on ji nechal. Věděla to, viděla ho, jak na ni hleděl z okna. Usmíval se.