Chiren - Realita zimního slunce

7. Neshody

Chiren onen dopis ostatním přetlumočila. Nastalo náhlé ticho, které zrovna u nich nebylo obvyklé. Dokonce i Terry byla zticha, s otevřenou pusou zírala na rudovlásku.
,,Takže..?" Nakousla Terry a tázavě se podívala na jejího bratra. Jonathan byl opřený o stůl, nevnímal okolí, usilovně přemýšlel o slovech, která Chiren přečetla. Neodpovídal.
,,Můžeme se o to pokusit. A když to nedokážem, nic se přece nestane." Ujal se odpovědi Benjey. ,,Jo, asi máš pravdu." Terry se na něj poněkud zahleděla, přičemž její hlas zněl spíše zasněně.
,,Sledujou nás, může se nám to vymstít. Něco pokazíme a pfff! Je po nás." Rozpřáhl ruce Paolo, když předváděl obrovský výbuch. ,,Ze stejnýho důvodu by nebylo moudrý odmítnout." Zamumlala Chiren, s rukama založenýma na prsou.
,,Zbláznili ste se?! Nevíme o nich vůbec nic! Můžou si z nás jenom dělat srandu nějaký chudáci co nemaj nic jinýho na práci, ale taky to může bejt vážný. Tímhle mi chceš Chiren říct že radši budeš dělat věci pod dozorem? Zrovna ty?"
,,Klid, neříkam že s tím souhlasim. Jenom jestli nás opravdu sledujou, jak říkaj, odmítnout to by bylo nerozumný." Přikyvovali, i Paolo musel uznat, že má pravdu.
,,Přesně! Sluníčko válí!"

,,Nemyslím si, že je to dobrej nápad." Strnule pronesl Jonathan. ,,Neměli bysme to dělat."
,,Kámo, co nám brání vykrást jednu banku? To zvládnem levou zadní!" Benjey se rozesmál, a poplácal ho po zádech. Jenže Jonathan se ani nehnul. ,,Ne, ne... přijdou další úkoly." Se strachem v očích se podíval po ostatních. ,,Udělejte to sami, já do toho nejdu." Vstal a odešel.

Nastávající hodinu se bavili o plánu, rozebírali Jonathanovu náladu, ale hlavně se většina řeči upírala právě na Lokiho.
,,Toho nečlověka nestrpím! Nemůže jít s náma, shání ho celá Amerika!" Terry na Lokiho adresu sázela samé nadávky, zatím co Benjey byl víceméně v klidu, za což vděčily všelijaké prášky. Nejmladší z nich, Paolo, sice ze začátku nesdílel Chireniny vlny a byl zásadně proti němu, ale po chvíli se přestal hádat, neboť dospěl k názoru, že to stejně nemá smysl.
,,Chiren, ty si takovej příšernej flegmouš, to není možný. Tobě do domu nakráčí cizí chlápek, co se pokusil vyvraždit planetu a to i s Avengers, a ty nad tim jenom pokrčíš rameny. Ledaže... ty ho miluješ! Zamilovala ses do něj!" Kolébavě došla Terry až k rudovásce a přátelsky ji poplácala po rameni. ,,Já to znám, taky jsem se zamilovala do Kapitána Ameriky, ale hold ne všichni mají to štěstí. Jednou bych chtěla potkat Avengers, možná bysme se pak někdy mohli všichni společně vzít a vládnout růžovýmu království!" Nepřítomně se zasmála. ,,Avengers jsou jen banda pitomců. Mají hezký tvářičky, ale jsou to namyšlený tupci." Zakončila Chiren jejich rozhovor. Loki se v rohu, opřený o zeď musel pousmát, lichotilo mu když někdo pomlouval zrovna je.

Uběhly čtyři dny od doby, kdy obdrželi dopis. Připravovali se na jejich první úkol, který měl proběhnout ten den.
,,Nebudu ze sebe dělat někoho jinýho. Jsem taková, jaká jsem." Stěžovala si Terry sedící před zrcadlem a se šminkami v ruce. ,,Proč zrovna tohle musím dělat já?"
Plán zněl, že Terry zabaví hlídače a  Benjey mezitím vypne kamery z místa, kde bude schován před zraky lidí, ale přes to bude mít výhled na banku. ,,Protože si nejhezčí." Odpověděl neškodně, zabraný do svého notebooku. Ledově si Benjeyho změřila, ale nic nenamítala. ,,A protožes byla nalitá. Jak jinak." Chiren se pro sebe ušklíbla.
Terry si povzdechla a vytáhla ze stolního šuplíku láhev ginu.
,,Potřebujeme tě ve střízlivym stavu, jinak pak zacneš básnit o dracích a velrybách a náš plán se od základu zbortí." Připomenul Paolo, zatím co si sám naléval panáka vodky. ,,Neboj." Odsekla a vypila náraz hned několik loků. V místnosti se s nimi nenacházel ani Loki, ani Jonathan, takže zůstali čistě oni sami.
,,Nemyslim si, že je dobrej nápad s náma brát toho podivýna. Ještě všechno pokazí." Paolo se pokoušel znova uplatnit svůj názor, bůh lsti a falše k nim prostě nepatří. ,,Dáme mu šanci. Třeba se nakonec ukáže jako výhoda na naší straně." Zastal se Lokiho Benjey.
,,Hm." Přitakala nepřítomně Chiren.

,,Terry, jsi připravená? Až nebudou dávat pozor, znáš heslo. Chiren, Loki, vy jděte vstupním vchodem, stejně jako Paolo. Paolo, ty víš co máš dělat." Všichni stáli připraveni okolo banky, se sluchátkami v uších, kde poslouchali povely od Benjeye.

,,Jak někdo může mít takovýto nos?" Prolomil Loki tu trapnou chvíli ticha mezi ním a Chiren, když čekali na další pokyn. Dívka zprvu nechápala co tím myslí, takovou otázku opravdu nečekala. Otočila se na Lokiho s nechápavým, ale pobaveným výrazem ve tváři. ,,Je tak malý, a tak prohlý. A celý posetý pihami, jako noční obloha hvězdami. Když se na to tak dívám..." Chiren se musela usmívat, jak zaujatě si ji prohlíží. ,,Při pohledu na tvé pihovaté líčka se mi vybaví Bifrost, je také plný hvězd." Chvíli na sebe mlčky zírali, dokud rudovláska nepropadla v záchvat smíchu. Neměla ponětí o čem Loki mluvil, ale líbilo se jí to.
Ne. Zase jí přepadly ony myšlenky, kterých se od potkání jeho nemůže zbavit. Co když se mezi nimi stane něco víc? Co když byla zvolena stát se něčím víc?
,,Ten hnědovlasý hoch, vůdce, nelíbí se mi. Jak se choval po přečtení dopisu, jak vůbec věděl, že to bude dopis? Nesedí mi." Změnil téma Loki, jakoby nad tím už hodnou chvíli přemýšlel. ,,Jonathan je náladovej a zrovna v tu chvíli neměl náladu. To se stává občas všem." Zastala se jejich kápa, i když musela uznat, že na Lokiho slovech bylo něco k zamyšlení. Ovšem Benjey jí nedal čas o tom přemýšlet, jejich chvíle přišla.