Chiren - Realita zimního slunce

18. Známý neznámý

Ovšem poté co se Chiren se Sadie usmířily, vše začalo odznova. Chiren se opět stala velmi přátelskou ke všem ostatním, takže ji měli všichni rádi, zatím co Sadie se svět začal pomalu zhnusovat ještě více než kdy předtím.
Začalo období, kdy se Chiren hodně bavila s klukem jménem Troy. Trávila s ním více času než s kýmkoliv jiným, byli to nerozlučná dvojka. Problém nastal, když se Troy měl seznámit se Sadie. Příšerně se pohádali, Sadie na něj dokonce vytáhla nůžky.
Pro Chiren to znamenalo jediné - musela se rozhodnout. Nemohla být s oběma najednou, nesnesli by se.
Zvolila si Troye. I když to nikomu neřekla ani to nikam nenapsala, všem to bylo jasné. Mluvili pouze spolu, všude chodili spolu a nemluvili s nikým jiným. Jednoduše nejlepší kamarádi. I přestože Chiren občas tížilo svědomí kvůli Sadie, nic nenamítala a i nadále se nechala unášet Troyovými pohledy. Po nějaké době na Sadie zapomněla, až zůstal jen Troy.

Loki s Chiren v náručí vyběhl z baráku a nezastavil by se, kdyby ho dívka neustále nekopala a nemlátila. ,,Chceš se tam vrátit?" Jízlivě se otázal.
,,Chci běžet po svejch." To nečekal, předpokládal, že se bude chtít vrátit pro své kamarády. Lidem evidentně záleželo nejvíce na sobě. Ale to už zjistil dávno. Chiren celou dobu přemýšlela o Benjeyovi. Vždyť měl ještě celý život před sebou, a Jonathan mu ho bezmyšlenkovitě vzal. Uvažovala, jestli to udělal ze vzteku, přeci jenom Benjey miloval Terry. Možná až příliš okatě. Kdyby to lépe skrýval.. nebo je snad Jonathan nachytal při líbání? Ať to bylo tak či onak, minulost už nikdo nezmění.  Běželi dlouho a bez jediného slova, dokud si nebyli dostatečně jistí, že jsou z Jonathanova dosahu. Teprve až pak se posadili.
,,Nezajímá tě co se s nimi stane?" Dotíral Loki, mezitím co se Chiren pokoušela vydrápat po stěně až ke střeše. ,,Ne, už kdysi dávno jsem si zvolila útěk. Nebojuju, nikdy s nikým. Je mi jedno jak dopadnou ostatní."
,,Proč jsi tedy se vracela, abys jim oznámila, že odcházíš?" Rudovláska se na něj úsečně podívala. Proč tam vlastně chodila? Kdyby se tam neukázala, mohlo všechno dopadnout jinak. Benjey mohl být naživu. Nemusela mít takové výčitky svědomí. Nebýt ní, Jonathan by přinejlepším zabil někoho jiného. Nikoho z party.
Pokynula Lokimu, ať ji následuje. Vylezla na okraj střechy, kde se posadila, opřela o kolena a počkala na něj.
,,Za pět dní ti tvůj otec vrátí moc. Co budeš dělat pak?" Změnila téma, nelíbilo se jí bavit se o rozhodnutích, které udělala. ,,Vrátím se na Zemi. Mám ještě velké plány, a ty v nich hraješ hlavní roli." Podívala se mu od očí. Nic v nich neviděla, byly prázdné. Jako Benjeyovo. Vyhnala tu myšlenku z hlavy. Musela se před to přenést, zapomenout na něj. Navždy.
Ale jak?
,,Kdyb- Loki!" Za Lokim spatřila tyčícího Jamese, s pytlem a injekční stříkačkou v rukou. Naposledy se nadechla, a pak už byla jen tma.
Zdála se být bez konce, usínala a probouzela se stále dokola. Až konečně uslyšela něco jiného, než jen její přerývaný dech. Byli tam lidé. Nevěděla kde, ale někde tam byli.
,,Pane, našli jsme Lokiho, jak jste přikázal. Nacházel se v přítomnosti této dívky." Mluvil jeden hlas. Chiren měla přes hlavu přetažený pytel, takže nevěděla jak vypadá, ale zněl mladě. ,,Už jste ji identifikovali?" Zazněl druhý hlas, který se dívce zdál povědomý. Ovšem byla natolik zmatená, že si nedokázala vzpomenout.
,,Ne, pane."
,,Tak to udělejte." Bože. Odkud ho zná. ,,Sundejte jim ty pytle." Poručil někdo jiný.
Pokusila se pohnout, avšak na rukou měla pevné pouta, připnuté k židli.
Cítila dotek, jak jí silné paže sundavaly pytel, který měla přehozený přes hlavu. Spatřila před sebou pouze zrcadlo, ve kterém se odrážela ona, vedle ní Loki, s nehezkým šrámem přes nos, a za nimi stál zpevněný James. Skoro slintající při pohledu na Chiren. Otřásla se znechucením.
Avšak netušila, odkud se braly ty hlasy, které zaslechla. Otočila se dokola, prohlédla si celou místnost, nikde žádná cesta úniku. Prostě jen obdélníková cela s šedými stěnami. Ale vše se zdálo dokonale čisté, nepostřehla byť jen nepatrný flíček nečistoty.
,,Panebože." Vydechl muž, stojící někde za zrcadlem. ,,To se mi snad jenom zdá." Najednou jako by jí cvaklo a uvědomila si, odkud ho zná. Vyrůstá s ním pomalu už od mala a nepozná ho. Zastyděla se, ale to teď nebylo důležité. Hlavní bylo, proč se ona nachází tam, kde se nachází.
,,Chiren Yasmine Emersonová. Rodiče jí zemřeli v útlém věku, byla předána do péče její tety Judith. Poslali jsme k ní jednoho z našich agentů, Christophera Griffina, aby jí ochránil před možným nebezpečím. Podezření na umění nepřirozena." Chiren vyprskla. ,,Cože?" Úšklíbla se přímo do zrcadla. ,,Mám pokračovat v identifikaci, pane?"
,,Ne, radši už zavři hubu." Povzdechl Christopher. Sice ho neviděla, ale byla si jistá, že je to jeho hlas. ,,Co máme provést s Lokim?" Zeptal se znova ten mladý hlas. ,,Odveťte ho do cely, pak to nějak promyslím. Teď chci soukromý hovor s tou dívkou."
,,Rozumím, pane."
James Lokiho uchopil za ramena a tvrdě s ním škubnul. ,,Nechte mě." Protestoval, ale James měl své rozkazy. ,,Za tohle zaplatíte. Všichni do jednoho, budete se vyzpovídat samotnému Odinovi!" To ho James vystrčil z místnosti, zabouchl za sebou dveře a poté bylo ticho.
Až moc velké ticho. Rudovláska měla chvíli čas přemýšlet o událostech, které se udály. Utekla z nemocnice, Jonathan zabil Benjeye a následně byla unesena nějakými agenty, se kterými mimochodem pracuje taky Christopher. Úžasný. Přesně takto si přeci představovala útěk do Evropy, no ne?
Ne.
Do místnosti vešel Christopher. Na sobě měl oblek, podobný všem těm tajným jednotkám ve filmech. Přisunul si židli a usadil se, načež se na Chiren upřel pohled. ,,Podívej, moc mě to mrzí. Nechtěl jsem aby to takhle dopadlo, chtěl jsem tě jenom chránit. Od mala se okolo tebe pohybovalo úzké spojení s něčím, co jsme nedokázali vysvětlit. Ale nechali jsme tě, ať si žiješ svůj život. Dokud se nestala ta věc - to s tvými rodiči, jak je.." odmlčel se. Došly mu slova, nebo před ní jen nechtěl vyslovit tu věc. ,,Zabil. Jo, jsem s tím smířená." Smrt je přirozená věc, děje se to každý den, neustále někdo umírá. Ale smrt jejích rodičů nebyla přirozená.
,,Objevila se ta věc, a tys byla bez rodiny. Ujal jsem se tě, kdyby se to vrátilo."
,,Proto se mě bojíš?" Vyhrkla náhle. ,,Cože?" Byl zaskočený, nevěděl co má říct. Chiren si to uvědomovala a pro sebe se musela pousmát.
,,Já se tě nebo.."
,,Že mi ani nesundáš ty pouta." Jeho obličej opět nabral jistotu, a co víc, vypadal i trošku pobaveně. Znal jí od mala, věděl kdy se má smát a kdy ne. Zvedl se, vytáhl z kapsy svazek klíčů a jedním z ním rudovlásku odpoutal.
,,Chtěla bych odjet do Evropy." Promluvila po chvíli ticha. ,,Začít nový život." Christopher poznal, že to myslí vážně. Nedělá si pouze srandu. ,,Dobře." Neprotestoval. Nemohl jí to zakázat, neboť by nejspíš sama utekla. Bylo zbytečné cokoliv jiného, než souhlas. Chiren překvapením skoro vydechla, ovšem udržela se a nedala na sobě nic znát. ,,Zařídím ti let. Pošlu s tebou George, ať tě dovede ke mně. Ví o tom vůbec Judith?" Neodpověděla, ale soudě dle jejího pohledu to Judith nevěděla. ,,Bude zdrcená." To si Chiren uvědomovala, nemusel jí to ještě připomínala. Narovnala hlavu a podívala se Christopherovi do očí. ,,Já vím, ale chci to udělat. Ať si ostatní říkají cokoliv. Chci odsud pryč." Odmlčela se. ,,Co se vlastně stane s Lokim?" Christopher se nadechl. Uvažoval nad tím, co jí má říct. Netušil co se s ním stane, nechtěl jí dával zbytečné naděje. ,,Nevím." Chiren jemně přikrývla a na nic víc se již nevyptávala. Mohla mu ještě říct o Benjeyovi, svěřit se s Univerzitou, ovšem nechtěla. On by to až příliš řešil.
,,Georgi, odveď slečnu Emersonovou do mého bytu."
,,Myslím, že chodit zvládnu sama. Díky, ale trefím tam." Christopher se usmál, ovšem nic neříkal a nechal jí odejít. George ji následoval, i přes dívčiny výlevy.
Na chodbě ji zastavil James, drsně ji chytil za ruku. ,,Ty na mě ani nešmatej." Utrhla se na něj.
,,Jinak co?" Úšklíbl se.
,,Uříznu ti prsty a naservíruju ti je k večeři."