Chiren - Realita zimního slunce

19. Noviny ze světa přátel a rodiny

,,Chiren! Mám plán na dnešek." Přiběhl po chodbě Troy za dívkou. Od hádky se Sadie už všichni vyrostli, mohlo jim být okolo čtrnácti, a každý šel svou cestou. Až na ty dva, ti se od sebe neodloučili. ,,Že by další lekce fotbalu?" Úšklíbla se, nesnášela fotbal a Troy to moc dobře věděl. Jednou ji vzal na zkoušku, kde se její nenávist ještě více prohloubila. Usmál se na ni a zavrtěl hlavou. ,,Uděláme si filmovej večer." Chireniny se rty roztáhly od ucha k uchu. Milovala filmy.
Škola skončila, a oni se vydali k Troyovi do bytu. Trávila u něj snad více času než u sebe doma, a i jeho rodiče si na ni už zvykli. Nikomu nevadila, ba naopak, byli rádi když přišla. Odložili si tašky, vzali jídlo z lednice a zasedli k Pánu prstenů, jak jinak. Jako mladší podobnými filmy naprosto žila, vždy se toužila stát něčím víc než jen prach obyčejným smrtelníkem. Ovšem takové myšlenky jí po několika letech přešly, obzvlášť když kradla co se dalo. Bůh raději daruje nesmrtelnost někomu lepšímu, než jsem já. Se mnou by se zbytečně  tolik nenamáhal, říkávala si do té doby, než na podobné myšlenky úplně zapomněla.
,,Bylo by fajn být elf, co ty na to říkáš?"  Otočila se na Troye, sedícího vedle ní. ,,Si v poh.." nestihla doříct větu, mezitím co on propojil jejich rty v jedno. Zalapala po dechu a odtáhla se. Koutkem oka zahlédla Gandalfa padajícího do temné jámy, ale zaměřila se jen na Troye. Ještě pořád cítila dotek jeho rtů na těch svých, nedokázala uvěřit tomu, co se stalo. Poplašeně na něj pohlédla, a on vypadal mírně nervózně. ,,Promiň, já..." vypravila ze sebe trhavě. ,,Nejsem připravená. Asi už - už půjdu." Zvedla se, nečekala na Troyův souhlas, sbalila si věci a vyběhla z bytu.
Líbilo se mi to? Ano. Ne. Její mysl po cestě domů byla rozpolcená. Chtěla se k němu vrátit, znova ho políbit, ale na druhou stranu to stále byl pouze Troy, její nejlepší kamarád. Nepřicházelo v úvahu se s ním líbat.

,,Jak ses dostala tehdy z nemocnice?" To dívku zaskočilo. Nevěděla co má říct, jen se jí vybavila vzpomínka na onen den.
Stála na parapetu, když do pokoje vešel James. Pokoušel se jí zastavit, ovšem než se k Chiren přiblížil, převrátila rovnováhu a s roztaženýma rukama padala dopředu. V hlavě jí hrála jediná věc, na nic jiného nemyslela. ,,Dokážu to." Zamumlala si pro sebe, zatím co James na ni zíral jako u vytržení, přimražený ve vchodu, neschopný se pohnout.
S jistotou věděla co dělá, nadechla se čerstvého vzduchu, který jí při pádu ovanoval tvář. Zastavila se. Několik metrů nad zemí. Otevřela oči, ze kterých zmizela veškerá barva, byly čistě bílé. Z těla jí místy vyzařovaly tenké jemné plamínky vzduchu, jež dívku příjemně zahřívaly.
Zhluboka se nadechla, dočista zapomněla dýchat, a s drcnutím dopadla na zem. Okamžitě se sebrala a běžela co nejdál od toho místa.

,,Slezla jsem po stěně. Jsem v tom opravdu dobrá." Polovina z toho byla pravdivá, opravdu výborně se pohybovala kdekoliv ve výškách. Avšak ona neslezla, doslova sletěla. Nevěděla jak to dokázala, ale měla z toho jen matné vzpomínky. Jako by celou dobu byla v kómatu, a všechno se událo někde v jejím podvědomí.
,,Takže ty jsi tajnej agent, hm." Uznale pokývala hlavou. Raději změnila téma, ještě by řekla víc než by chtěla. ,,Takys mě sledoval?"
,,Nemohl jsem dopustit, aby se tak krásné tvářičce něco stalo." Odfrkla si. ,,Proto si tam byl tak rychle, vděčím ti evidentně za život." James k dívce přistoupil blíž, až se skoro dotýkali boky. ,,A nějaké poděkování? Něco co by zahřálo mé srdíčko?" Vykouzlil na obličeji raněný výraz, jakoby právě viděl umírat koťátko. Otočila se na podpatku, zdvihla prostředníček a odkráčela pryč.
Venku na ni čekalo nemilé překvapení, absolutně netušila kde se nachází. Dívala se stále na New York? Nebo byla už nekde jinde? Kdo ví. Chvíli se zmateně rozhlížela, netušíc kam dál.
,,Potřebujete pomoc?" Vytrhl ji ze zamyšlení George. Neměla zrovna náladu se jemu svěřovat s tím, že něco neví. Raději by si cestu razila přes džungli, než aby se někomu přiznala. ,,Následujte mě, zavedu vás do Christopherova bytu." Posměšně se úšklíbla, nechtěla pomoc. ,,Já nepo-"
,,Ale ano, potřebujete dovést domů. Vidíte to nebe? Je umělé." Chiren úplně nechápala co tím myslí. Vstala a vydala se za Georgem, který se pomalým krokem uchyloval k Christopherovu bytu.
,,Je to něco jako velká televize, akorát kulatá. I ty domy jsou umělé, většina z věcí okolo jsou umělé, až na budovu nacházející se uprostřed - základnu. Pracujeme zde v utajení a nechceme nechtěné čmuchali, proto jsme kolem nás postavili víko. Ze spodu, tedy to co vidíme my, je vytvořena obrovská obrazovka, na které se může ukazovat co budeme chtít. Z venku nemají tušení o ničem co se zde děje, proto si možná o tomhle místě ani neslyšela. Hlavně jsme víko opticky zmenšili, jinak by přitahovalo až moc pozornosti a lidé by se snažili vloupat k nám. Je odsud několik východů, stejně tak jako vchodů." Chiren vydechla úžasem. Tady že Christopher pracuje? Taky se mohl zmínit že jediný co dělá není hrabání se v starých autech, ale že chodí na tajnou základu, obestavenou velkou koulí, která je jeden velký monitor a může se na něm pustit cokoliv. ,,Jsme tu." Usmál se George, podal jí klíčky a nechal ji o samotě. ,,Georg.." Chtěla ještě něco říct, ale už byl pryč. Mávla nad tím rukou a zasunula klíč do zámku. Odemkla dveře a vyšla po schodech nahoru, načež se jí vyskytl pohled na prosklený moderní byt s plazmovou televizí, bazénem uprostřed a kuchyní se vším všudy. Ne jako v jeho druhém bytě, který Chiren znala do této doby. Tady bylo všechno v dokonalém pořádku, nikde žádné válející se ponožky či vrstvy prachu. Byla to jednoduše dokonalost sama. Zula si boty a rozběhla se k šedé pohovce před televizí, kde se okamžitě uvelebila. Sáhla po ovladači a zapla zprávy, i když je naprosto ignorovala. V konferenčním stolku se nacházel štos úhledně upravených novin a časopisů, a jedny z novin zaujaly její pozornost. Vytáhla je, čímž pokazila onu přesnou souměrnost a rozložila je na stole.
Záhadná smrt Nicolase a Yasmine Emersonových. Jedná se o vraždu? Hlásal nemalý nadpis na úvodní stránce.
Rodiče malé dcerky (5 let), zemřeli za podivných událostí a nechali tak jejich dítě samotné. Policie je našla až po svítání, mrtvé se zlomeným vazem. Přeskočila kousek, nepotřebovala vědět přesně detaily, až na poslední věty. A nám zbývá se jenom dohadovat, co bylo příčinou jejich smrti? Tvrdí, že zemřeli při auto nehodě, ale nejednalo se o vraždu? A kdyby ano, nepřicházel útočník z vesmíru?

Z deníku konspiračních teorií.
Usmála se pro sebe. Nikdy nepatřila k lidem co vymýšlejí podobné teorie, ale musela uznat že tihle byli blízko. Odložila noviny zpět na místo a vyhlídla si další. Nadpis ji naprosto šokoval, chvíli jen zůstala seděl a zírala z okna. Až poté se odhodlala si článek přečíst.
Na párty pro mládež zemřel mladý hoch Troy Iscam.
Nikdo z vyslýchaných o tom nevěděl, dokud jeho tělo nevypadlo zpoza palmy.
,,Měl zlomený vaz a ošklivě zapáchal. Okamžitě jsme zavolali policii." Tvrdí Josh.
Odložila noviny, cítila žaludek až někde v krku. Člověk, kterého znala od dětství, kterého kdysi dávno milovala, zemřel. A to kvůli ní. Potřebovala se odreagovat a to rychle. Vyskočila na nohy, zamířila do kuchyně, kde vyhledala poličku s alkoholem, vzala si flašku vína a zamířila k bazénu. Svlékla se do spodního prádla a skočila do teplé vody, víno nechala na okraji.
Když už se pak setmělo a Chiren v opilosti zalehla na pohovku, přišel do bytu Loki. Jako první mu padl pohled na polonahou dívku, rozvalednou na gauči. Přinesl jí alespoň tenkou přikrývkou a nějakou dobu si ji pouze prohlížel. Její krátké rudé vlasy, její jemné obrysy obličeje, její krásnou tvář, mezitím co spala. Nakonec si lehl vedle ní a až pozdě do noci si hrál s jejími kadeři a vnímal její vůni. Poté taky usnul.