Chiren - Realita zimního slunce

12. Temná ulička

Ovšem Chiren si ve škole našla nové kamarády, které si také vodívala domů, tudíž už se Sadie nebyla sama. A to zelenooké dívence vadilo, nikdy neměla tolik kamarádů jako Chiren, měla jen ji. Ale nedávala to na sobě znát, hlavně ať je Chiren šťastná. Nezbývalo jí nic jiného, než se zašít do rohu Chirenina pokojíku u Judith a hrát si sama. Vše to začalo, když jí rudovláska seznámila s Troyem. Chiren tehdy mohla být ve druhé třídě A nebavila se pomalu s nikým jiným než s ním. Dokonce ani se Sadie už příliš nehovořila. A to byla chyba.

,,Zlatou sošku?" Ušklíbla se pochybovačně. Benjey zamyšleně přikývl, ovšem nic neřekl. ,,A ty peníze,"
,,Nechám si je." Odvětil nekompromisně Jonathan. ,,Děláš si ze mě prdel?" Vyjekla Terry jako šílená. Nesnášela jejího staršího bratra, vždy si vzal všechno pro sebe. ,,Tys tam udělal úplný hovno! To my si to musíme rozdělit mezi sebou!" Jonathan se klidně usmál, vůbec nic to s ním nedělalo. Jako by ji neslyšel. ,,Hej kámo, to nemyslíš vážně. Ona má pravdu, zásluhu na tom máme my." Oponoval Benjey, což se příliš často nestávalo. Ani Jonathan na nic takového nebyl zvyklý, ovšem nenechal se a zachoval kamenný výraz. ,,Chci, abyste do rána byli připravený. Jdeme okrást nejznámějšího miliardáře." Více už neřekl, pouze odešel z místnosti. Terry něco naštvaně vyštěkla, a to všechno začalo. Paolo se snažil prosadit názor, že by se neměli pokoušet vloupávat k někomu tak veřejně známému, naopak Terry z toho byla celá nadšená, milovala dobrodružství, i když ji tu radost její bratr poněkud překazil. Benjey se už snažil vymýšlet plán a zalezl si zpátky k notebooku.
V místnosti se také nacházel Loki, kterého všichni přehlíželi. Ale nebylo se čemu divit, stál v rohu, tak že na něj nebylo skoro vidět. Ani Chiren si ho nevšimla, ale to bylo nejspíše tím, že ho ani nijak nehledala. Nepotřebovala ho. Zatím. Ne, nikdy ho nebude potřebovat. Znova se schoulila na sedačce a ještě pod vlivem prášků usnula.

Dalšího dne rána opravdu byli všichni připraveni. Nikdo z nich to nečekal, ale přesto tam všichni stáli.

Chiren byla opět s Lokim, neboť si ho nikdo nechtěl vzít na starost. Tedy, ne že by zrovna ona nějak jásala, ale už si na něj zvykla. Byl to takový její ocásek, skoro všude chodil s ní. Už se ho i přestala bát a neznala ho jinak než s volnou mikinou, čepicí a kapucí přetaženou přes hlavu.
Měli ještě chvíli volno, než se jejich plán uskuteční, tak se procházeli poblíž Starkovo mrakodrapu.
,,Proč tu vlastně pořád si? Mohl si nás všechny zabít, zatím co jsme spali. Ale tys to neudělal, proč ne?" Loki se usmál. ,,Jste dobří lidé. Radši bych si počkal na své schopnosti a poté vás okouzlil. Přidali byste se na mou stranu a já bych vás pak bral na různé výpravy, kde byste mi pomáhali."
,,S čím?"
,,Různě. Potřebuji osobní špehy a osobní strážce a sem tam byste za mě udělali špinavou práci." Chiren zapřemýšlela, neznělo to tak špatně. Když vynechala fakt, že by byla očarovaná. To se jí ani v nejmenším nezamlouvalo. ,,A co bych byla já?" Upřela na něj pohled. Rozmýšlel se, až nakonec usoudil: ,,Byla by jsi má práva ruka. Jediná z vás dáváš smysl." Nebo spíš tě jediná vnímám, pomyslela si s úšklebkem, ovšem nic neřekla.
Najednou se ocitli v temné uličce, kde se před nimi objevili dva strážníci, kteří střežili oblast. Sakra. Dostali se příliš blízko. Jen tak z něčeho nic se rozběhnout pryč nemohli, strhli by na sebe ještě větší pozornost a hned by je naháněli. A to nechtěli riskovat. Strážníci si Lokiho bedlivě prohlíželi, až Chiren dostala strach, že ho poznali. Ono to nebylo až tak těžké, ale byli od sebe poměrně daleko, takže by ho nemuseli poznat. Nejistě se na něj dívali, stále se nerozhodli jestli to je Loki, nebo ne. A tak Chiren v těch pár chvílích musela zakročit. Stoupla si před Lokiho, pověsila mu ruce okolo krku a přitiskla jejich rty na sebe. Stála přesně tak, aby mu strážníci neviděli do tváře, ale aby poznali, že se líbají. Těla měli přilepené na sobě, dotýkali se boky. Loki se musel trošku sklonit, jelikož Chiren nebyla zrovna vysoká. Bylo na něm poznat, jak se lekl, úplně sebou škubl, ovšem když pochopil, zůstal stát.
Strážníci se zatvářili rozpačitě, evidentně jim to bylo trapné a tak raději pokračovali v cestě. Nejspíše nevěřili, že by se zrovna Loki s někým líbal.
Ale oni se ve skutečnosti ani nelíbali, pouze stáli u sebe, se spojenými rty. Ovšem ani se nehli. Počkali až strážníci odejdou, a až tehdy se vydali dál.