Chiren - Realita zimního slunce

14. Pokažení

Chiren zrovna slavila své jedenácté narozeniny, a jako obvykle na svou oslavu pozvala Sadie. Ovšem nejen jí, ale i několik dalších dětí že školy. Sadie se opět cítila odstrčena. Avšak už si nehrála s panenkami, nýbrž trávila veškerý svůj volný čas zalezlá v knize.
,,Sadie, pojď za náma!" Naléhala na ni Chiren, ale děvčeti se nikam nechtělo. Neměla ráda společnost. Pouze zavrtěla hlavou. ,,Chiren, nezabývej si ní. Je blbá, na nás nemá. Pojď se bavit s náma."
,,Christiano, nech toho." Snažila se jí uklidnit rudovláska, ale jakoby jí neslyšela. ,,Je to jenom nemožná troska, která v životě nikam nedosáhne. Proč se s ní vůbec bavíš? Je hluboko pod tvojí úroveň. Taková upatlaná." Christiana se Sadie vysmívala neskrývaně přímo do tváře. ,,To není. Je to moje kamarádka." Snažila se jí zastat Chiren. ,,Podívej se na ní, jak vypadá. Oblíká se tak špatně, že prase by to zvládlo líp." Zasmála se. Sadie se mezitím zvedla ze země a otočila Christianu k sobě. Jak se snažila bránit, napřáhla ruku a Sadie se do ní zakousla. Až do krve. Christiana vykřikla bolestí, Chiren úlekem. Zelenooká dívka se rozběhla pryč od nich. ,,Ta nestvůra! Podívej se co mi provedla!" Řvala Christiana. Na předloktí měla hluboký kousanec, krev z něj stékala až k zápěstí.

,,Tady máš, drahoušku. Kup si za to nějaké jídlo." Dala jí do ruky ještě Pepper peníze, usmála se na ni, a zavřela dveře od auta. Chiren se na ni usmála jak nejmileji uměla, což bylo i tak dost ponuré. Nadiktovala řidiči adresu, kam jí má dovést, samozřejmě špatnou. Raději se projde, než aby měla za chvíli policajty před dveřmi, hledající tu věc, kterou si od Tonyho Starka vypůjčila. Když si na to tak vzpomněla, vložila ruku do kapsy, kde ono svítící cosi ukrývala, a obhmatala to. Pořádně si to chtěla prohlédnout až doma, v bezpečné vzdálenosti od Starka a jeho poskoků, jenže nedočkavost jí po chvíli dohnala. Nemohla si pomoct, vyndala ruku a roztáhla prsty. Nic se nedělo. Chiren ani netušila co by se mělo dít, jen od toho čekala něco víc. S trošku menším nadšením na to ještě hodnou dobu zírala.
Stark to měl jako rukavici. Nějak to musí fungovat. Pomyslela si. Od Starokva domu se vzdálili do bezpečné vzdálenosti, už ho za sebou dávno ani neviděli.
Chvíli se to pokoušela otevřít všemi různými způsoby, až se to nakonec povedlo a obalilo to celou dlaň. Kdyby přímo před ní neseděl řidič, možná by vyjekla, ale dokázala se udržet v klidu a ani neceknout. Nevěřícně si rukavici prohlížela, hýbala prsty, jako by je poprvé cítila. Ovšem poté se stalo něco, s čím opravdu nepočítala. Nejspíše něco špatně zmáčkla, nebo udělala aktivující pohyb, každopádně vystřelila. Ale ne jen tak něco malého. Řidič nestihl zareagovat, když se celá limuzína najednou ocitla v plamenech. Chiren začala naprosto zmatkovat, neměla ponětí co má dělat dříve. Najednou vylétla do vzduchu, i s kusy auta udělala pár otoček a poté tvrdě dopadla na záda s vyraženým dechem, popáleninami po celém těle a několika zlomenými kostmi. Řidiče nikde neviděla, vnímala jen vlastní bolest. Nebyla schopna pohybu, proto zůstala v oné nepřirozené poloze, uzavřená v rozpadlém hořícím autě. Naposledy cítila dotek silných mužských rukou, jak se ji snaží vyprostit ze spárů auta, a pak nastala tma.

,,Někdo se blíží, je čas vyrazit!" Šeptem křikl Paolo na Chiren, která jakoby se zasekla u obleků Iron mana. Chtěl pro ní běžet a odvést ji, ale na druhé straně byl Jonathan, držící sošku a každou chvíli hrozilo, že se rozběhne pryč. Samozřejmě i se soškou. Najednou v chodbě zahlédl postavu a tak raději následoval Jonathana. Sice měl poté výčitky svědomí, že jí tam nechal, ale to bylo jeho pravidlo první: nejdřív se starat o sebe, a až pak o ostatní. Ostatně, jako u všech. I zbytek se řídil tímto pravidlem.

Nějakým záhadným způsobem se dostali ze Stark Tower bez újmy. Teď už jen zbývalo se dostat zpět do doupěte, kde už na ně čekala Terry s Benjeyem.
,,A Chiren?" Prolomil po chvíli ticho Benjey, když nikde neviděl rudovlasou dívku, která měla přijít s nimi. Než se Paolo stačil byť jen nadechnout na odpověď, Jonathan ho předběhl.
,,Zůstala tam. Nejspíš neni na naší straně." Utrousil bez emocí. Benjey se na něj nedůvěřivě podíval, zatímco černovlásku to naprosto sebralo. ,,Jak to?" Vyzvídala, ale její bratr se k odpovědi neměl. Po nějaké době se uklidnila, a společně s tím se každý vydal svým směrem.
,,Proč si jim to řekl takhle?" Obořil se Paolo na Jonathana, jakmile opustili místnost. ,,Budou se snažit jí vyzpovídat. Dřív nebo pozdějc jim stejně něco řekne, akorát je na to připravuju. Na zradu." Paolo si odfrkl. ,,To nevíš."
,,Ale vím." Kdyby nebyl Jonathan o hlavu vyšší, určitě by ho Paolo praštil. Ale takhle by akorát riskoval otřes mozku. ,,Idiote." Zamumlal trpce a otočil se zády.

Uběhla hodina. Pak další. A Chiren stále nikde. Neozývala se, jako by na ně zapomněla. Nebo ji zabásli. Paolo se o ni začal strachovat, i když si to nechtěl připustit. Přeci jenom, nemělo by mu záležet na druhých.
Netrvalo dlouho a rozhodl se jít za Benjeyem zjistit, jestli se Chiren neozvala.
,,Be-" jen nakoukl dovnitř, a hned zase zabouchl dveře. V místnosti nebyl jen samotný Benjey, ovšem stála tam s ním i Terry. Jejich rty byly propojené v zuřivém polibku, div že se navzájem nesnědli. Paolo vydechl. To byla jedna z věcí, kterou zrovna vidět nepotřeboval. Ale aby toho nebylo málo, spatřil Jonathana, jak míří k němu. A on nemohl dopustit, aby spatřil jeho sestru, jak se s někým ocumlává. Dokázal si dost živě představit jeho reakci. ,,Jonathane, můžeš na chvíli?" Pokusil se odvést pozornost, a překvapivě mu to i vyšlo. Zavedl ho někam úplně jinam, kde mu vyprávěl o smyšlené bohaté dívce, která by se dala jednoduše okrást.