Jimin
Nervózně jsem přešlapoval ve výtahu a mnul si rukávy od čistě bílé košile zakasané do mých společenských černých kalhot. Nevěděl jsem, co mám čekat. Můj bývalý šéf mi nic nenastínil. Přemýšlel jsem, jestli někdy jmenoval příslušníka rodiny, který by potřeboval stejně jako jeho zesnulý otec odbornou pomoc. Byla pravda, že se párkrát zmínil o tetě, která prodělala vážnou nemoc. Nechápal jsem, ale proč se nacházíme ve výtahu v jedné z těch nejvyšších budov v Soulu. Tady mám o někoho pečovat? Výtah se zastavil a zazněl zvuk pípnutí.
,,Ničeho se neboj." Zašeptal můj bývalý šéf a já přikývl. Paní, která stála za vysokým pultem, se křečovitě usmívala. ,,Dobrý den pane Wu." Řekla a uklonila se. ,,Všichni na Vás čekají, pane." Pan Wu pouze přikývl a otevřel velké masivní dveře a bez jediného slova je stále držel. Pochopil jsem z toho tedy, že mám asi jít první. Vešel jsem tedy do obrovské místnosti. Místnost byla lazena do černobílé. Domiminantním prvkem celé místnosti byl obrovský matně černý stůl u kterého sedělo pět postarších mužů. Tři stěny byly povětšinou holé a bílé. Jen na jedné byl obraz, skrčené ženy s hustými černými vlasy. Čtvrtá zeď byla tvořena pouze skleněnými tabulemi. Takže mi umožnila výhled na ranní Soul. Celá tato místnost působila velmi chladně.
Muž, který seděl v čele se nadechl a začal mluvit. ,,Park Jimin 24 let. Úspěšný absolvent gymnázia. Měl jsi jsi nejlepší výsledky z ročníku. Proč jsi skončil se studiem a nešel jsi na vysokou?" Toto jednání mě dost zaskočilo. ,,Poté co mi zemřela matka jsem se rozhodl, že chci pomáhat lidem." Pan Wu se usadil ke stolu. Já jsem se však neustále odmítal pohnout z místa.
Autor
Budu rád za každý váš komentář. Rád bych znal váš názor na tento začínající příběh.
ČTEŠ
Šach mat {YOONMIN}
FanfictionJimin je mladý inteligentní kluk, který se vždy chtěl pomáhat lidem. Nevěděl však, že díky svému povolání se dokáže dostat až do centra mafiánské skupiny, kde se bude muset starat o velmi váženého člena.
