Šach mat {YOONMIN}

17.

„Necukrujte mi tady tak, to můžete až budete sami." Všichni jsme nastoupili do auta a Yoongi společně s Namjoonem probírali nové obchody a zkrátka velmi nezajímavé věci. Dorazili jsme opět do Soulu, před tu obrovskou budovu, kde jsem byl na pohovoru. 

Yoongi rychle vylezl z auta a utíkal dovnitř. Vůbec jsem to nechápal a tak jsem rychle utíkal za ním. Naštěstí jsem na poslední chvíli stihl vlézt do výtahu za Yoongim. „Co blbneš?" Vydýchával jsem se. Výtah se rozjel nahoru. Takže na Namjoona budeme muset počkat nahoře. Yoongi se na mě díval a usmíval se. Díval se na mě, ale úplně jinak než doposud. Díval se na mě jako na tu nejkrásnější květinu. Automaticky jsem sklopil pohled a zčervenal. Bylo mi trapně. Hrál jsem si s prsty. Yoongi mi mé ruce chytl zvedl mi hlavu za bradu, abych se na něj podíval. „Dneska ti to obzvlášť sluší." Řekl hlubším hlasem než obvykle a upravil mi vlasy na čele. Mé tváře hořeli a já nemohl sklopit hlavu, protože mou bradu stále držela jeho ruka. „D-děkuji." Vykoktal jsem ze sebe. 

Mým vysvobozením však bylo pípnutí a otevření dveří. Yoongi se rychle nalepil na stěnu výtahu. Já jsem pozdravil paní, která vešla a pobídl Yoongiho, aby jí taky pozdravil. Ona vystupovala o jedno podlaží níže než mi. Vystoupili jsme z výtahu. Yoongi si sedl na zem a já jsem se postavil vedle něj. Otevřeli se dveře a z nich vyšel pan Wu. On nás ani nezdravil a hned se ptal co se stalo. Yoongi nemotorně vstal a skočil na pana Wu. „Strejdo já se tak bál. Oni tam stříleli!" Začal brečet Yoongi na jeho rameni. Namjoon vyšel z druhého výtahu a začal vysvětlovat, jak to probíhalo. 

Pan Wu jejich vymyšlené verzi uvěřil a mě společně s Yoongim poslal k Namjoonovi domů. Ten měl nějaké výtky, ale pan Wu mu vysvětlil, kdo je tady šéf. do výtahu jsme všichni nastoupili společně. Hned jak jsme vyjeli dolů si Joon neopomenul postěžovat. „Takže se toho cukrování nezbavím." Yoongi mě schválně objal zezadu a já zaklonil hlavu. Společně jsme se podívali na Namjoona. Ten se jen zašklebil.