Šach mat {YOONMIN}

31.

Ani jeden z chlapců sedících na zadních sedačkách nevěděli, kam je nejstarší odváží. Jimin seděl natisknutý na dveřích auta a jemně se třásl. Byla mu zima a stále se moc bál, i když ani pořádně nevěděl čeho. 

Yoongi už se ho nesnažil dotýkat, protože vždy dostal tu samou odezvu. Jimin se při každém doteků ještě víc třásl a občasně mu i ukápla slza.

Yoongi si sundal lehkou bundu a přikryl s ní Jimina. Bunda byla dost tepla, takže Jiminovi jistě pomohla. Yoongimu naskočila husí kůže, když se jeho odhalených paží dotkl studený vzduch. Věděl, že udělal správnou věc a nemůže si dovolit, vzít si svou bundu zpět.

 „Bude to dlouhá cesta chlapci. Klidně si udělejte větší pohodlí a spěte. Jen teď zastavím na benzínové pumpě a vydáme se na cestu. Chcete něco k jídlu?" Pravil řidič. „Vem jídlo pro Jimina. Nejlépe něco teplého a nějaké sladké. Já bych ocenil černou kávu." Starší bedlivě poslcouhal, aby si vše zapamatoval. Zaparkoval u benzínové pumpy a vyšel ven. „Mimochodem v kufru je deka a nějaké oblečení. Klidně si tam něco vem." Houkl na Yoongiho před zavřením dveří.

 Yoongi se odpoutal a šel ke kufru. Byla tam velká chlupatá deka, kterou hned popadl. Vzal si i nějakou mikinu. Jen co se ozvala hlasitá rána po zavření kufru, začlo se něco ozývat z auta.

 Yoongi se raději pohotově vrátil na své místo. Jimin byl pravděpodobně ve stavu snění, kopal okolo sebe a hlasitě vykřikoval. „Yoongi pomoc! Pusť mě! Yoongi pomoz mi!"

 Jeho hlas byl tak naléhavý. Yoongi mladšího opatrně objal. Jimin se na něj okamžitě natiskl a mačkal ho v objetí. Brečel mu do trička, které pevně svíral. „Jiminie, klid jsem tu jen pro tebe." Yoongi se s Jiminem jemně pohupoval dopředu a dozadu a snažil se ho konejšit jemným hlazením po zádech. 

Mladší se pomalu uklidňoval. Stále však spal. 

Yoongi si oblékl mikinu, Jimina odpoutal a položil si jeho hlavu do klína. Přikryl ho dekou a jemně ho hladil po rameni. Mladší najednou vypadal spokojenější a bezstarostnější. 

Yoongi si nedokázal odpustit, co Jiminovi udělal. 

Vše to byla jeho chyba. Neměl nechávat tak křehkého a jemného chlapce u Namjoona. Yoongi neměl natolik rozvinuté empatické cítění a ani zdaleka nedokázal odhadnout, jestli se Namjoon přetvařuje nebo ne. Byl to jeho nejlepší kamarád. Z jeho výcviku pro nejlepší žoldáky věděl, že nesmí nikomu věřit, ale jak poznat, když vám někdo lže, ho nenaučili. 

Uvědomil si, ale že s příchodem tak jemné osoby, jakou je Jimin, se z něj stává jiný člověk. Nevěděl však, jestli je to dobře nebo špatně. Měl by snad znovu začít někomu věřit? Nebýt na sebe tak tvrdý a trochu si ten život užívat? 

Tyto a podobné myšlenky Yoongimu okupovaly hlavu. Přeci jen nikdy nedělal žádné zájmové aktivity. Vždy dělal přesně to, co se od něj očekávalo.

Jeho myšlenky však narušil zvuk otevření dveří a následná hlasitá rána při zavření. Jimin rychle z Yoongiho klína vyletěl a posadil se. Vypadal více v klidu. 

Cítil se vedle Yoongiho v bezpečí.