Šach mat {YOONMIN}

29.

Menší a  zároveň mladší z mužů stojích naproti sobě zaraženě hleděl tomu druhému do očí. Nevěděl, co se panu Wu honí hlavou. „Co se s Jiminem děje?" Zvýšil Yoongi hlas a starší z mužů se zarazil. Nikdy neviděl Yoongiho projevovat emoce. Vždy byl chladný a nepřístupný. Pouze v období, kdy hrál svou roli dítěte, to vypadalo, že nějaké city vůbec má. 

Teď mu z očí, ale šlehaly plameny a byl netrpělivější a netrpělivější. Starší muž vytáhl svůj telefon a před oči strčil Yoongim všeříkající fotografie.

 Fotografie zuboženého těla muže, kterému podlehl. Podlehl jeho talentu, krásným očím, postavě, povaze a dokonalým rtům. Zamiloval se do každého kousíšku jeho těla, které onehdy v noci nemohl prozkoumat tolik, jak by chtěl.

Yoongi se bez jediného slova sebral a utíkal pryč. Utíkal do domu jeho bývalého nejlepšího kamaráda. Za celou dobu zastavil jen párktát. Nehodlal Jimina u toho prasete ještě dýl. 

Opřel se o vchodové dveře a zhluboka dýchal. Když se jeho dech uklidnil, zavonil. Dveře se během chvíle otevřeli. Stál v nich rozespalý Namjoon. „Čau Yoongi." Pozdravil ho dlouhán. „Čau nevíš, kde je Jimin?" I když se v něm vařila krev, snažil se vypadat normálně. „Odpočívá po náročné noci."

Yoongi se zarazil. „Počkej.. ty a  Jimin...?" Namjoon se trochu zasmál. „Co jsi si myslel, že ho jen tak nechám jít? Vždyť ty jsi nám to i posvětil." Yoongi vešel dovnitř.

„Chci ho vidět." Namjoonovi se na tom něco nezdálo. „Proč by jsi ho měl vidět?" Yoongi mlčel a Namjoon začínal být domýšlivý ohledně toho, co Yoongi ví. 

„Víš, že vyhraju." Řekl Yoongi rozhodně.  

Namjoon se po Yoongim ohnal, ale ten se mu úspěšně vyhnul. Začali se prát. Yoongi předvedl své bezchybné bojové umění, které Namjoon ani zdaleka neovládal. 

Ač byl Yoongi velice dobrým bojovník, dostal od Namjoona pár velice ošklivých ran. Potácející se Yoongi pomalu stoupal vzhůru do Namjoonova pokoje jako vítěz jejich souboje. Ve dveřích byl klíč, kterým otočil a vešel dovnitř.