Šach mat {YOONMIN}

15.

Jelikož jsem si ještě nestihl pořádně vybalit, bylo jednoduché si vše naskládat zpět do tašky. Vyšel jsem tedy k hlavnímu vchodu domu, kde už netrpělivě čekal Yoongi. „Doufám, že umíš rychle běhat." Jen jsem přikývl. „Otevřu dveře, poběžíš doleva, přes zahradu až k vrátkům úplně na konci. Poběžíš do lesa a zastavíš se až u malé chaloupky." Přikývl jsem. Moc jsem se bál, ale nechtěl jsem to na sobě dát znát. 

Yoongi se podíval z okna a nepatrně znervózněl. Rychle si vyndal pistoli sig P226, kterou měl za lemem kraťasů. Vystřelil z okna a já se začal klepat. „Tři, dva, jedna... teď." Když řekl teď, otevřel dveře a já rychle vyběhl pryč. Neměl jsem odvahu se otočit, i když jsem slyšel výstřely. Doběhl jsem k vrátkům, které jsem rychle otevřel a nechal je otevřené. Běžel jsem do lesa a zastavil jsem se až u malé dřevěné chaloupky, jak jsem slíbil Yoongimu. Výstřely už jsem delší dobu neslyšel. Začal jsem se bát. Z dálky jsem slyšel, že někdo běží ke mě. Rychle jsem se přemístil za dřevěný objekt, abych nebyl vidět.

Ulevilo se mi, když jsem uslyšel známý hlas. „Jimine, jsi v pořádku?" Rychle jsem vyběhl za Yoongiho hlasem. Pustil jsem tašku a vrhl jsem se mu okolo krku. „Co se to děje, Yoongi?" Začal jsem brečet. „Jimine, teď není čas na sentimentální výjevy, kterým se oba oddáme. Musíme jít dál." Podotkl, vzal mi tašku a chytl mě za ruku. Rychlým rokem jsme se vydali někam do útrob lesa.

Po chvíli jsem Yoongiho rychle zatahal za ruku. „Je tam nějaký muž!" Ukázal jsem na cestu, kde stálo auto, o které se opíral muž zapalující si cigaretu.  „No ještě aby ne." Řekl s úsměvem na tváři a zavolal na toho muže. „Hej Namjoone! Vyndej cigaretu pro svého starého známého." Šel jsem s Yoongim k autu. „Co to máš sebou za pískle?" Udivil se a měřil si mě pohledem. Trochu jsem se zamračil. „Jmenuje se Jimin a má mě hlídat." Namjoon vytáhl cigaretu a zapalovač a dal to Yoongimu do ruky. Přistoupil přede mě a zadíval se mi do očí. Byl jsem z něj nervózní. Byl moc vysoký. „Jsi velice pěkný, koukám, že si Yoongi umí vybrat." Chvíli jsem nechápal, a když se Yoongi začal dusit kouřem, pochopil jsem. „Yoongi není můj přítel. Pouze pacient." Namjoon se ušklíbl. „Takže jsi volný?" Zeptal se s úsměvem a loktem šťouchl do Yoongiho. „Ano." Udělal jsem od něj krok dozadu.