Šach mat {YOONMIN}

23.

„Jak pro koho dobré." Rýpl si Namjoon a upil si z kafe. „Nespal jsi?" Uchechtl se Yoongi. „Jsem zvyklý usínat v absolutní tichosti a ne za výkřiků tvého jména, kámo." Zabručel Namjoon a já si začal hrát s lemem svého trička. „Omlouvám se, Namjoone." Řekl jsem provinile. Mé tváře byly červené a tak jsem stydlivě sklopil pohled. „Ch-chcete udělat něco k jídlu?" Zvedl jsem pohled a podíval se na Yoongiho s Namjoonem. „Už tě chápu Yoongi." Vydechl těžce a skenoval mě pohledem. 

„Uhm jo můžeš něco udělat, Jiminie, a ty mi po něm vůbec nekoukej." Pohrozil Joonovi. „Pojď na cígo." Pobídl ho Namjoon vážným hlasem. Yoongi se na mě zezadu natiskl a pevně mě chytil za zadek. „Oblékni se trochu víc nebo se neudržím a vezmu si tě opřeného o tu linku." Lehce jsem se pod jeho slovy zachvěl a raději hned vyrazil do našeho pokoje obléknout.

 Vzal jsem si na sebe tepláky a vrátil se do kuchyně. Byl jsem velice překvapen, že měl plnou lednici samých užitečných věcí. Udělal jsem tedy klasickou vaječnou zabalenou omeletu se spoustou zeleniny. Když jsem dával první na talíř, akorát přišli. „Krásně to tu voní, Jiminie." Cítil jsem silný odér kouře od cigaret.

 Yoongi se na mě opět natiskl. „Ty vypadáš naprosto neodolatelně úplně ve všem." Zavrčel a ruce mi položil na boky, které mi jemně stiskl. „Popálím se Yoongi." Varoval jsem ho, protože jsem stále roztřesenýma rukama držel pánvičku. Namjoon si odkašlal a Yoongi se odtáhl.  Odložil jsem vše z rukou a talíř ještě ozdobil speciální domácí omáčkou. Talíř jsem postavil před Namjoona sedícího na barové stoličce u rohu linky. Namjoon mi věnoval sladký úsměv a poděkoval mi. 

Yoongi ode mě odstoupil a počkal na svou porci. „Budu si s tebou poté muset promluvit." V tichosti jsme se najedli a Yoongi se mnou potom zamířil na terasu, kde si okamžitě zapálil. Zamračil jsem se nad vůní cigaret. 

„Jimine, nemůžeme spolu být."