Šach mat {YOONMIN}

24.

Zaraženě jsem sledoval jeho tvář, která byla absolutně nečitelná. Dříve jsem snad jen pohledem na něj věděl, že teď bude chtít lízátko. Myslel to vážně. Nedělal si srandu. „Proč?" Řekl jsem chladně. 

Yoongi se posadil na stoličku a začal vysvětlovat. „Co se mnou tě čeká za budoucnost? Jsi chytrý a jistě si brzy najdeš jinou práci. Můžeš žít normálně. Můžeš bydlet s Namjoonem. Je to pako, ale mohl by pro tebe být oporou, dávat ti pocit bezpečí a lásky. To já nedokážu, Jimine. Byl jsem vychován jen pro to, abych zabíjel. Bude lepší když si dáme sbohem. Včera to byla chyba a nechci, abych více ranil tvé city. Neměl jsem se k tobě chovat tak přívětivě." 

Yoongi brečel. Po jeho tvářích se valily slzy velikosti hráchu. „Yoongi nemůžeš mě posílat pryč a u toho brečet." Řekl jsem zlomeně a posadil se na Yoongiho stehna. „Yoongi já chci tebe a ne Namjoona." Yoongi se začal zvedat, takže jsem se musel také zvednout. Napůl vykouřenou cigaretu jen hodil do popelníku a bez jediného slova odešel. Nechal mě tam. 

Sebral jsem se a šel zpátky. Yoongiho jsem zahlédl jak s batohem přes rameno opouští dům. Rozeběhl jsem se za ním, ale Namjoon mě chytil za ruku. „Jimine, nech ho. Je to jeho volba. To on nechal tak nádherného kluka." Chtěl jsem se zmítat, ale on si mě přitáhl blíže k sobě a pevně mě obejmul.

 Jeho silná mužná vůně mě praštila do nosu. Ruce jsem dal okolo jeho krku a přitáhl si ho k sobě blíže. „Proč mě opustil?" Opakoval jsem stále dokola a brečel staršímu na rameni. Dvě silné ruce objaly můj pas a já se cítil v bezpečí. „Jsi tak krásný, Jiminie." Zašeptal starší a ruce přemístil na mé boky.