¿It is love? [DOKONČENO]

✨9✨

Už skoro dva týdny chodíme do toho ústavu, kterému říkají škola. Co si budeme, je to strašná nuda.
Přišel k nám do třídy jeden mega hezký kluk. Zapsal se už do školního fotbalového klubu. Je vysoký asi metr 80, dokonalé světle hnědé vlasy a oříškově hnědé oči. Lidi, pane bože, kdybyste ho viděli. Snad už každá holka tady na škole má na něj crush. Abych se vám přiznala... patřím k nim taky.
Věřte mi, že kdybyste ho viděli, tak patříte taky k těm co na něho mají crush.

Jinak Marcus a dokonce i Martinus, mě začali od začátku školy dost ignorovat. Začalo to z ničeho nic. Nevím co se jim stalo. Jsou najednou nějací divný. Kdyby jenom věděli, jak moc mě to mrzí a ještě víc bolí. Vždycky, když s nimi chci někam jít, na něco se jich zeptat tak buď nemají čas a nebo mě úspěšně ignorují. Zajímalo by mě, co se jim stalo.

Momentálně jdu po školní chodbě, mám ve sluchátkách puštěnou moji oblíbenou písničku. Slyším tlumené volání mého jména, ale myslím si, že se mi to pouze zdá. Vypnu si hudbu a když znovu uslyším své jméno tak se otočím

"Konečně Emmo" usměje se Chris. Asi netušíte kdo je Chris, že? Tak to je ten nový kluk.
"Promiň, poslouchala jsem písničky a tak jsem nějak nevnímala" usměju se a dojde ke mě
"Stalo se něco Chrisi?" podívám se na něho a chudák je zadýchaný jak zamnou běžel
"Ne ne, nic se nestalo" usměje se "jen mě napadlo, jestli by si nechtěla někam zajít" trochu nervózně se na mě podívá
"Ráda s tebou půjdu" usměju se "a kdy?" podívám se na něho
"Jestli máš čas dneska?" usměju se a dneska je pátek
"Dneska čas mám" usměju se
"Půjdeme rovnou nebo ne?" podívá se mi do očí
"Můžeme jít klidně hned" usměju se

Už to jsou asi dvě hodiny, co chodím s Chrisem jen tak po Trofors. I přes mé protesty mi nese moji tašku. Zrovna mi vypráví příhodu z děství. Oba se smějeme jako smyslu zbavení. Jak já miluju jeho smích, jeho dolíčky, prostě všechno

"To jsi neudělal ne?!" směju se té jeho příhodě
"To teda udělala! Bylo to skvělý na to, že mi byli teprv čtyři roky!" směje se
"Bože! Ty si fakt trdlo!" směju se a hodně se ochladí
"Na vezmi si moji mikinu" ani nečeká na moji odpověď, mi mikinu přetáhne přes hlavu
"Děkuju" usměju se a lehce se začervenám
"Není za co Emm" usmívá se
"Už se stmívá, asi bysme měli jít pomalu domu" pousměju se
"Doprovodím vás slečno Gunnarsen" zasměje se a nabídne mi rámě
"Děkuju vám pane Morgan" uchechtnu se a rámě příjmu

Po nějaké půl hodině, dorazíme před můj dům
"Děkuju za krásné odpoledne a za doprovod" usmívám se
"Není za co, to já děkuju Emm" usmívá se
"Tiško" usměju se a obejmu ho. On mi objetí opětuje a opatrně si mě přitáhne víc k sobě. Fetuju jeho vůni a vnímám jenom nás dva.
Naší chvilku pokazí hlasité odkašlání ode dveří. Otočím se a uvidím tam trochu naštvaného Martinuse
"Tak v pondělí a určitě si napíšeme Emmi" líbne mě Chris do vlasů
"Zatím se měj" dám mu pusu na tvář, ještě se obejme a on pak odejde

Projdu kolem Tinuse a jdu k sobě do pokoje.

Všem strašně  moc děkuju za podporu 💚

Taaak co myslíte o Chrisovi? Myslíte si, že Emmu miluje nebo ji chce jen využít?
A co to podivné chování obou jejích starších bratrů? Co si o tom všem myslíte?