¿It is love? [DOKONČENO]

✨28✨

*Birthaday Special beru jako dvě kapitoly (26,27). Užijte si čtení 💜

Už uběhlo pár týdnů od doby, co jsem přišla s Martinusem o panenství. Abych pravdu řekla, ze začátku jsem toho vůbec nelitovala, ale pak se najednou začal chovat jinak a já toho nějak začínám litovat.

Přijde mi, že mě potřebuje/chce jenom na to jedno. To mě bolí i mrzí nejvíce. Úplně se změnil, týden možná dva to bylo v pořádku, ale bohužel se něco změnilo a já netuším co.

Ptáte se co Marcus s Vanessou?  Ti jsou šťastně ve vztahu a já jsem za ně nesmírně šťastná. Marcus si zaslouží být šťastný. Oba poznali, že se něco mezi mnou a Tinim děje.

Momentálně sedím u sebe v pokoji na posteli, přemýšlím a koukám do zdi. Už je skoro polovina března, ale zima je ještě docela velká. Tak co bych chtěla, když jsme v Norsku, že? Jednou bych chtěla bydlet někde, kde není taková zima, jenže nemám srdce na to, opustit Norsko.

Poslední dobou, hlavně poslední týden, hodně přemýšlím o Tinusovi. Uvažuji o tom, zda mě vůbec miluje. Hodně moc ta myšlenka bolí.

Z mých ne moc hezkých a negativních myšlenek mě vytrhne klepání na dveře.

„Dále" potichu špitnu a tak nějak doufám, že to bude Martinus

„Neruším Emmi?" vykoukne na mě Macova hlava a já lehce zesmutním

„Ty nikdy nerušíš Maci" pousměju se

„Děje se něco?" jde k mojí posteli a já se snažím nerozbrečet

„Ne, ne, nic se neděje" lehce se usměju

„Doufala jsi, že to je Tinus, že?" sedne si vedle mě a já ho okamžitě obejmu

„Trochu, no dobře trochu hodně jsem v to doufala. Poslední týden se mi vyhýbá, sotva semnou promluví, ani se na mě nepodívá prostě nic" smutně si povzdechnu a Mac mě obejme pevněji

Těch pár minut ticha mě neskutečně užírá. Jsem zklamaná, že mi Mac nedává svoje rady nebo prostě aspoň něco neřekne. To ticho je hrozné.

„Všiml jsem si, že se Martinus poslední dobou chová dost divně. Hlavně když jde o tebe, je hodně divný. Snažil jsem se s ním promluvit, ale on mě nenechá ani domluvit. Neboj ono to bude opět dobré, uvědomí si co pomalu, ale jistě ztrácí" posadí si mě na sebe a já se k němu ještě víc přitulím

„Bojím se, že jenom hrál to, že mě miluje a ve skutečnosti mu jsem ukradená. Ukradená jako přítelkyně, ne jako sestra. On si neuvědomuje, jak moc mě tohle moc bolí. Myslí jen a jen na sebe. Nevím jestli má nějakou opožděnou pubertu nebo něco jiného. Tak moc bych chtěla vědět, co ho trápí nebo co se mu děje. Jenže semnou neprohodí ani to blbé ,ahoj'. Moc toho teď nenaspím, moc nejím a sotva vyjdu z pokoje. Ale on není ani schopný si udělat pět minut času, přijít sem a být tady pro mě." zatáhnu do sebe slzy. Ne, nesmím znovu brečet.

„Klidně se vyplakej, pomůže ti to, věř mi prosím. Budu tady pro tebe vždycky, když to budeš nejvíc potřebovat. Nikdy se na tebe nevykašlu. Nikdy tě nenechám samotnou, když se budeš cítit špatně, nebo, když ti někdo nějak ublíží. Opravdu vždycky tady budu pro tebe, ať se děje, co se děje" drží mě co nejvíce u sebe, hladí mě po zádech a já se pomalu rozbrečím

Uběhlo už několik hodin od toho, co jsem se emočně i psychicky složila před Marcusem. Jsem nehorázně vděčná za to, že byl se mnou, když jsem to nejvíce potřebovala. Potřebovala jsem, ze sebe všechno dostat. Poté co jsem, řekla Macovi vše, se cítím trochu lépe.

Dokonce jsem volala s mojí novou nejlepší kamarádkou. Z krátkého hovoru, se staly skoro tři hodiny. Neřekla jsem ji, to co jsem řekla i mému nejstaršímu bráškovi, ale taky mi to hodně pomohlo.

Už je něco kolem půl dvanácté v noci, a já nemůžu spát. Nejradši bych šla za Tinim, vlezla si k němu do postele, přitulila se k němu a okamžitě usnula. Po chvilce váhání, se přeci jen rozhodnu, jít k Tinusovi. Zvednu se a potichu přeběhnu k němu do pokoje. Sundám si své tričko místo, kterého si obléknu mikinu kterou měl dnes na sobě.

Opatrně vlezu do postele za ním. Zachumlám se pod deku, hlavu si položím na jeho hruď, ruku přehodím přes jeho břicho a zavřu oči. Za chvilku už spím se spokojeným výrazem na tváři.

Co říkáte na divné chování Martinuse? Děje se s ním něco?
Omlouvám se, že teď kapitoly nevychází. Doufám, že teď budou vycházet častěji ❤️
Už se blížíme ke konci