¿It is love? [DOKONČENO]

✨30✨

Probudí mě sluneční paprsky, které dopadají přímo na můj obličej. Líně i z donucení otevřu oči, potichu zanadávám. Na rtech se mi objeví úsměv, když se podívám na spícího andílka, který mě objímá kolem pasu. Ach bože, on je tak slaďoučký. Myslím, že z něho rozteču.

Opatrně odendám jeho ruce z mého pasu, následně pomalu a potichu vstanu. V okamžiku, kdy vstanu, tak něco nesouhlasně zamručí a snaží se mě nahmat. Lehce se uchechtnu a lehnu si zpátky. Nechci, aby se ještě probudil, je moc brzo. Začnu si hrát s jeho vlásky, které tak moc miluji. Má naprosto dokonalé vlásky.

Po pár minutách se začne probouzet. Usmívám se jak debil, ale on je prostě strašně dokonalý. Je sladký pořád, ale když spinká nebo se probouzí, je ještě víc sladký.

„Dobré ráno, Tini" opatrně se usměju. Vůbec netuším, jakou má náladu. A to je to nejhorší.

„Dobré ráno, princezno moje" zachraptí a usměje se. Jak já miluju ten jeho ranní chrapot.

„Nechtěla jsem tě vzbudit" špitnu

„Nevzbudila jsi mě, už jsem byl vzhůru dávno, ale nechtěl jsem tě budit. Neměl jsem srdce na to tě vzbudit. Jsi totiž nehorázně roztomilá a nevinná, když spinkáš" usmívá se

To je dobré znamení, ne? Třeba už je vše v pořádku a bude to jako kdysi. Ano, vím, že o tom mluvím jakoby to bylo před X lety. Ve skutečnosti to je jen pár měsíců.

„Doufám, že nevadí to, že jsem sem v noci přišla" pousměju se
„Nemohla jsem v noci spát, a tak jsem sem přišla" kouknu na něho

„Proč by mi to mělo vadit? Vůbec mi to nevadí, jsem spíš rád, že jsi přišla" usměje se

Vůbec ho nepoznávám, chová se jinak.

„Já nevím... poslední dobou se chováš, no jak to říct" na chvilku se odmlčím a pokračuji „prostě se chováš nějak divně poslední dobou. Bojím se, že už to mezi námi není, jako předtím" přiznám

„Máš pravdu, poslední dobou se chovám jako naprostý debil. Sám nevím co to semnou je. Všechno mě to nehorázně moc mrzí. Nechci o tebe přijít, nechci tě nikdy ztratit. Vždycky chci být jen s tebou. Udělám vše proto, abych tě viděl šťastnou" podívá se mi jemně do očí a já oficiálně roztaju.

Ignoruju to, jak jsem na něho byla naštvaná. Jeho slova mě zahřály u srdce a já vím, že je myslel vážně.

Z mého myšlení mě vytrhne Martinusův hlas.

„Odpustíš mi to chování? Slibuju, že už se nebudu chovat jako idiot. Jen mi prosím odpusť" dívá se mi zoufale do očí

„Bože Tiinniii" schválně se na chvilku odmlčím a jeho jméno protáhnu
„Já už jsem ti dávno odpustila. Vůbec se na tebe nezlobím. Přiznávám, bolelo mě to hodně, když si mě ignoroval. Myslíš si, že kdybych na tebe byla naštvaná, spala bych tu?" usměju se

„Nevím... asi ne, teda myslím, že asi ne. Ty se na mě opravdu nezlobíš?" koukne na mě s nejistotou v těch jeho čokoládkách.

„Ne, nezlobím se na tebe, ty moje malý velký pako" uchechtnu se

Je něco kolem druhé odpoledne. Já a Tinus jsme se od sebe ani na chvilku nevzdálili. Chceme být každou sekundu spolu. Nechceme se ani na pár minut oddělit.

Ptáte se co děláme teď? To vám s radostí řeknu.

Ležíme na Tiniho posteli, já jsem ho z části zalehla a díváme se na film, který ani jeden z nás moc nevnímá.

Martinus tu leží jen v teplácích a já mám dokonalý výhled na jeho vypracovanou hruď. Já mám na sobě jenom kalhotky a jeho šedou mikinu, která mi je někam do půlky stehen.

Oba si užíváme tenhle čas. Chceme si zapamatovat, každý moment strávený společně. Nechci a ani si nepřeji, aby tohle někdy skončilo. Miluju každou chvilku s tímhle blonďatým pakem.

Asi tak nějak v polovině filmu se začnu nudit. Sednu si obkročmo na Martinusovo břicho a nezapomenu na svůj úšklebek. On svoje ruce automaticky přesune na můj zadek. Skloním se a začnu ho líbat. Pane bože, ani nevíte, jak moc mi jeho rty chyběli.
Začne i hned spolupracovat.

Po pár minutách jsme bez oblečení. Zbytek toho co se dělo poté, si nechám jenom pro sebe.

Stejnak vám určitě došlo, co se stalo.

Další kapitola je venku! 💛
Myslíte si, že už to bude mezi nimi zase dobré? 💛
Sice to teď pro Emmu s Martinusem vypadá nadějně, ale budete překvapeni tím, co se ještě stane 💛