¿It is love? [DOKONČENO]

✨34✨

Uběhli asi dva týdny od toho incidentu. Dva posraný dlouhý týdny. Dva týdny, kdy jsem minimálně jedla, nevycházela z pokoje a pustila k sobě jenom Marcuse, Vanessu a mámu.

Dva týdny. Dva týdny kdy nebyl schopný přijít a nějak mi to vysvětlit. Jsem blbá a naivní, když jsem si myslela, že by se mohl přijít omluvit. Opravdu hodně jsem se v něm spletla.

Snažím se na něj nemyslet, ale to jde těžko. Když slyším jeho smích, hlas. Bolí to víc a víc.

Víte co mě zlomilo ještě víc?

Chcete to říct?

Jednou, když jsem si myslela, že jsem sama doma, jsem šla dolů do kuchyně.

V obýváku byl Tinus s tou kurvou a div si to tam nerozdávali. Nevšimli si mě, udělala jsem zvuk, že se dávím a rychle odešla do kuchyně.

Vím, že ke mě nic necítí a i to, že mě nenávidí, ale tohle opravdu nemusel.

Nikomu bych ten pohled nepřála zažít. Bylo to něco velice odporného.

I se sklenicí džusu jsem rychle odešla zpět do svého pokoje.

Oni se mezi tím přesunuli nejspíše k Martinusovi do pokoje.

Bože. Proč tu není aspoň Vaness? Potřebovala bych teď tady někoho.

Do pokoje si vezmu, alespoň Tica. Ten se stal teď mým nejlepším kamarádem.

Zalezu si s jídlem, pitím i mým MacBookem do postele. Tico si lehne vedle mě na mou velkou postel.

Mé dny probíhají vlastně skoro úplně stejně.

Celé dny jsem u sebe v pokoji, koukám na filmy, cpu se jídlem, jsem s Ticem, Macem nebo Vanessou a spím.

Velice zajímavé, že?

Ale tak co jiného mám dělat?

Nejsem jako Martinus, abych si našla hned náhradu. Nejsem taková, ani bych na to neměla žaludek. Kdybych někdy někoho podvedla, tak bych se nedokázala na sebe ani podívat v zrcadle. Bylo by mi ze mě samotné špatně.

Po několika minutách hledání nějakého filmu, to vzdám a vypnu MacBook. Zajímalo by mě co teda budu dělat. Ven se mi nechce, je zima a sníh. S Ticem si hrát nemůžu, protože ten to tady už zalomil. Nezbývá mi nic jiného, než písničky a čtení.

Vezmu si svou oblíbenou knížku z názvem ,Vlčí princezna'* a pustím si náhodný playlist na Spotify.

Po dočtení několika kapitol se rozhodnu, že si pustím nějaký film.

Pustím si trochu romantický film. Nevím co mě to napadlo.

Věděla jsem, že toho budu potom litovat. A taky, že jsem měla pravdu.

Při scénce, kdy se hlavní hrdinové dali dohromady, jsem se rozbrečela.

Vzpomněla jsem si, jaké to bývalo dřív. Měli jsme vztah jako z pohádky...

Z pohledu Martinuse

Už uběhli nějaké dva týdny od doby, co jsem ve vztahu s Kate. Dva krásný dlouhý týdny. Dva týdny, kdy jsem byl téměř skoro pořád jen s Kate, dělali jsme vše spolu, buď jsme byli u nás nebo u ní.

Několikrát jsem přemýšlel nad tím, že bych šel za Emmou, abych se s ní nějak usmířil. Mohl jsem za ní jít a možná to i nějak vysvětlit. Ale přeci jen, je tu moje hrdost. Kdyby mě chtěla, přišla by zamnou sama. 

Prvních pár dní jsem na ni nemohl přestat myslet. Všude jsem ji viděl, všude jsem cítil tu její osobitou vůni.

Vím co Emmu zlomilo ještě víc.

Jednou jsem vzal Kate k nám, vůbec jsem netušil, že je Emma doma. Jenže to mě vyvedlo z omylu, když šla Emm obývákem do kuchyně.

Seděl jsem na pohovce, Kate na mě a líbali jsme se. Přiznávám, skoro jsme si to tam i rozdali. Emma si myslí, že jsem si ji nevšiml, tak udělala zvuk dávení a poté odešla do kuchyně.

Myslí si, že k ní vůbec nic necítím, že ji nenávidím. Ale to není pravda. Samozřejmě tomuhle jsem mohl zabránit a ona by nic takového neviděla. Sice k ní necítím to co před tím, ale i tak ji mám víc rád než jen sestru.

Ten pohled na nás byl určitě nechutný i odporný.

Mezi tím co byla v kuchyni, jsem vyhodil Kate a odešel k sobě do pokoje. Potřebuju chvilku na přemýšlení, chvilku na to, abych si vše uspořádal.

Nevím co mám dělat. Když budu s Emm, tak to dopadne špatně. Táta vyhodil jednoho z nás a oba nás vydědí. Takže spolu stejně nebudeme. No a když budu s Kate, nebudu tak moc šťastný. Nezbývá mi nic jiného, než zapomenout na Emm a najít si někoho jiného.

Nikdy nebudu milovat nikoho tak moc jako Emm. I když budu mít svojí vlastní rodinu, nikdy ji nebudu milovat tak moc jako moji Emm.

Proč musíme být sourozenci? Nebýt sourozenci, mohli bychom být šťastní a hlavně spolu.

Popadnu diář, sednu si na postel a začnu psát dopis. Do dopisu dám úplně vše. Na nic nezapomenu, aby věděla, že si to pamatuji. Napíšu tam všechny naše hezké vzpomínky, prostě úplně všechno.

Vzpomněl jsem si, jaké to bývalo dřív. Měli jsme vztah jako z pohádky...

Poslední kapitola je tady💛🥺
Čekejte ještě Epilog a poděkování💛

*,Vlčí princezna' knížka, kterou všem doporučuji. Je to strašně hezký a zajímavý příběh 💛