¿It is love? [DOKONČENO]

✨Epilog✨

Zdravím vás všechny!

Určitě chcete vědět, jak pokračoval nebo spíš pokračuje můj život. Rozhodně vám nic zatajovat nebudu, řeknu všechno tak jak je.

Upřímně, měla jsem to docela podělaný život, že? Nešťastně zamilovaná do svého bratra. Dlouho jsem se z toho dostávala. Opravdu mi to trvalo dost dlouho.

Nebudu vám lhát, byla jsem ve strašných depresích. Psychicky jsem se zhroutila. Několikrát sáhla po žiletce, chtěla jsem se i předávkovat.

Potom co mi dal ten dopis, uvažovala jsem, že bych mu odpustila, ale neudělala jsem. Za všechno mohl táta. Nikdy bych to do něho neřekla. Taky, že mě zklamal a to hodně.

Asi budu znít možná jako psychopat, ale ten dopis mám dodneška schovaný.

A ptáte se jak žiju teď? Pojďme se na to společně podívat.

Momentálně mi je dvacetosm let. Našla jsem si, teď už mého manžela Donathana Morgana. Po dokončení střední školy, jsme se spolu přestěhovali do města Ålesund. Ålesund je nějakých deset hodin autem od Troforsu.

Ve svých dvacetitřech letech jsem se za Dona provdala. Máme dvě malé děti. Chlapečka Christiana 5 let a holčičku Tamaru 3 roky. Plánujeme ještě jedno dítě, ale na to je ještě čas.

Pokračuju ve zpívání? Zklamu vás, ale ne, nepokračuji ve zpívání. Zpívání mě tolik nenaplňovalo. Věnuji se účetnictví a podnikání. Dálkově jsem si také dodělala vysokou školu.

Donathan vlastní jednu středně velkou firmu, ve které pracuji i já. Zastávám hned dvě funkce. Jsem jeho sekretářka plus ještě šéfuji oddělení financí.

Můj život se zdá být úplně normální. Mám skvělého manžela, dvě úžasné děti a práci snů.

S rodinou se stýkám často. Teď se zeptáte na Martinuse, že? S tím jsem se od doby co se odstěhoval od rodičů neviděla. Ani s tátou už nemám tak dobrý vztah. Nechápu jak to mohl udělat.