¿It is love? [DOKONČENO]

✨1✨

Dnes je 22.6. a já i se svými milovanými bratry máme menší koncert v Mosjøenu. Abych vám upřesnila co se teď děje...teď sedíme všichni v autě. Táta řídí, mamka sedí na místě spolujezdce a já na neštěstí nebo možná ráda...sedím vzadu s Macem a Tinusem, já samozřejmě sedím u prostřed a nenápadně oba pozoruju. Jsou to závisláci a tak jsou na mobilech a Tinus má ještě sluchátka.

Je to asi cca hodina a půl co už jsme v Mosjøenu. Teď zkouší kluci, kteří za chvilku končí a poté půjdu já. A abych nezapomněla, tak dám dali společné šatny. Ne že bych nechtěla vidět jak se převlíkají, ale proč mi to všichni dělají ještě horší?
Sedím v rohu pódia a pozoruju jak zkouší. Po nějakých 20 minutách přijde řada na mě. Nedokážu se moc soustředit, jsem rozhozená a doufám, že to nikdo nezjistí.

19:05
Už je po koncertě a kluci mě vzali s sebou na Meet & Greet. Stojím v rohu a sleduju fanoušky, kteří skoro až dostávají mdloby z toho, že vidí mé bratry na živo.  Nad některými reakcemi se v duchu směji. Teď už zbývá asi jen 5 holčin tak nějak v mém věku. Všimla jsem si, že už od začátku se Mac kouká na jednu holčinu. Může být tak o rok, dva starší než já, asi o půl hlavy vyšší než já, blondýnka a s čistě modrými oči.
Když přijde řada na ní, tak se Macovi úplně rozzáří oči a nahodí svůj úsměv, pod kterým se snad každému podlamují kolena. Ona však nejdřív skočí do objetí Tiniho a po chvilce se vrhne na Maca, který si ji s radostí přitáhne víc k sobě. Sleduju je, Mac ji něco šeptá do ucha, má ruku až neobvykle nízko a druhou rukou ji nenápadně trochu vjel pod crop top.
Ne, nemůžu se na tohle dívat. Ničí mě to a to hodně. Odejdu z té místnosti a běžím do šatny, ve které se zamknu.

Po nějaké chvilce někdo zaklepe
"Kdo je? Chci být sama, nemám na nikoho náladu" fňuknu
"Emmi to jsem já Tinus, pusť mě tam prosím" zažadoní a já v jeho hlase cítím strach o mě. Zvednu se z pohovky a odemknu
"Pojď ke mě beruško" ihned si mě přitáhne do hřejivého objetí, já se k němu přitulím a brečím
"Děje se něco Emm? Víš, že mi můžeš všechno říct, cokoliv se děje nebo bude dít, jsem tu vždycky pro tebe" objímá mě a hladí po zádech
"Nic se neděje Tini, jenom mi není moc dobře. Asi jsem byla moc na sluníčku a bude to nejspíš i z nevyspání" zamumlám mu do trička a fetuju jeho vůni
"Dobře Emm" vtiskne mi pusu do vlasů a já se lehce začervenám
"Půjdeme? Za chvilku nás bude shánět táta" pousměju se
"Ano jdeme, máš pravdu" usměje se, chytne mě za ruku a společně vyrazíme k autu. Martinus však za chvilku prolomí ticho mezi námi
"Že v tom je kluk Emmo? Ty ses nám zamilovala!" usmívá se a já sebou trochu cuknu
"Není v tom kluk" odmlčím se "Možná ano" špitnu
"Znám ho?" podívá se na mě
"Neznáš a nechci se o tom bavit Tini, jsem unavená" kouknu na něho
"Dobře princezno" vezme mě do náruče a já s překvapením zapištím a v hlavě si řeknu "kdybys věděl že to jsi ty a tvůj povedený o patnáct minut starší bráška" zavřu oči, přitulím se k němu a během chvilky se ponořím do říše snů

Čusík Tinusík! 💛
Tak a máme tu první kapitolu 💛
Myslíte si, že bude Emmě věřit nebo potom bude nějak pátrat? Přijde na to, že to jsou právě oni, které Emma miluje?