✨17✨

365 19 4
                                    

Z pohledu Martinuse

Zdál se mi tak strašně divný sen, pořád na něj musím myslet. Stalo se v něm to co si už strašně dlouho přeju. Pane bože, vypadalo to tak reálně. Emma vypadala jako princezna, ty růžové šaty ji nehorázně moc slušely. Ten sen mi nejde vypustit z hlavy. Taky, že jsem nevěděl jak se včera před Emmou chovat, snažil jsem se chovat normálně. Za to Emm se chovala divně, celou dobu nevnímala a když jsme přišli domu, zašla k sobě do pokoje kde se zamkla a ještě nevylezla. Docela se o ní bojím. Co když se jí něco stalo? Nebo ji někdo ublížil? Něco mi říká ať za ní jdu a něco mi zase říká, že ji mám nechat samotnou.

Marcus před malou chvilku odešel prý na dlouhou procházku s Ticem. Po chvilce nic nedělání se zvednu z pohovky a jdu za Emmou. Pomalu vezmu za kliku, ale je zamčeno. Potichu si povzdechnu a následně zaklepu lehce na dveře. Po nějaké době se ozve tiché odemčení a po něm slabé i ubrečené "dále". Otevřu dveře a uvidím Emmu jak sedí jako hromádka neštěstí na posteli. Vejdu, zavřu za sebou dveře a jdu pomalu k ní. Když dojdu k Emm, sednu si za ní na postel a zezadu ji obejmu. Lehce sebou cukne, ale pak se otočí, obejme mě a zaboří hlavu do mojí mikiny.

"Copak se stalo princezno? Kdo ti ublížil? Pročpak pláčeš?" posadím si ji na sebe a hladím ji po zádech
"E-Eli-zabeth" špitne skoro neslušně a stalhne do sebe další slzy
"Co s ní beuško?" natisknu ji víc na sebe a dál ji hladím po zádech
"V-vykašlala se na mě. Napsala mi, že už pro ni nejsem nejlepší kamarádka. Prý jsem upjatá, falešná, namyšlená a zrádkyně" šeptá a po svém "dlouhém" monologu se rozbrečí ještě víc
"V tom případě nebyla opravdová kamarádka" dám ji pusu do vlásků "tohle by žádná kamarádka neudělala, jen si na ni hrála. Kašli na ní, ty máš na lepší kamarádky" začnu ji do vlasů tisknout pusinky a držím ji co nejvíc u sebe
"Strašně moc to bolí, vrazila mi kudlu do zad. Zradila mě a já blbá ji věřila. Řekla jsem ji moje největší tajemství a ona udělá tohle" objímá mě, snaží se přestat brečet, ale nedaří se ji to

Po více jak hodině se mi podaří Emm uklidnit. Ležíme u ní v posteli, tulí se ke mě, hlavu má na mé hrudi a má zavřené oči. Já ji hladím po zádech, šeptám ji uklidňující slůvka a užívám si tuhle chvilku. Zjistím, že už spinká a já se usměju ještě víc. Chtěl jsem ji říct že ji miluju, ale jsem na to až moc velký srab.
"Miluju tě Emmi" zašeptám ji u ucha a jsem si jistý, že mě neslyší.

Tak co, myslíte si, že Emma opravdu spala? Nebo ho slyšela? Koho chcete mít spolu? Maca s Emmou nebo Tinuse s Emmou?

Přežijte ve zdraví pondělí❤️

¿It is love? [DOKONČENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat