¿It is love? [DOKONČENO]

✨32✨

To nemyslí vážně, že ne?

Dělá si ze mě srandu nebo co?

On si jde klidně na párty a leze tam po nějaký kurvě? Tak tohle přehnal!

Jsem na cestě domů, přes slzy skoro nevidím na cestu. Bolest, kterou cítím na hrudi je nepříjemná. Po tomhle u mě definitivně skončil.

Ani za mnou nešel. Koukal na mě, ale dál se lepil na tu děvku. Spletla jsem se v něm a to hodně. Viděl mě, jak odcházím, ale nic neudělal. Nechal mě odejít, prostě nic neudělal.

Když přijdu domu, je něco kolem půl noci.

V tichosti se přemístím do svého pokoje. Ani se nepřevléknu, nemám na to sílu. Padnu na postel, hlavu si zabořím do polštáře a znova se rozbrečím.

Definitivně mi zlomil srdce.

Skončil u mě a už mu nedám žádnou šanci. Jenom mě využíval, aby si měl kam zasunout, kdykoliv bude chtít.

Po asi třech hodinách převalování, se mi podaří usnout.

Ráno mě probudí jemný dotek na mé tváři. Chvilku doufám, že by to mohl být Martinus, ale to mě hned vyvede z omylu, když uvidím Marcuse. Dívá se na mě ustaraně.

Ví snad co Martinus udělal? Byl tam taky? Viděl ho? Nebo s ním potom mluvil?

„Dobré ráno Emmi" dál mě hladí palcem po líčku

„Dobré" řeknu chraplavým hlasem

„Děje se něco? Víš, že mi můžeš říct vše. Jsem tu pro tebe a vždycky budu, to ti slibuji." podívá se na mě ustaraně

Takže neví nic o tom, co jeho mladší bratříček udělal.

Mám mu říct pravdu? Mám mu říct jak moc mě ranil? Jak mi zlomil srdce? A to, že ho nenávidím?

„Martinus" špitnu a do očí se mi opět nahrnou slzy

„Co udělal? Mám ho zabít? Pověz mi úplně všechno princezno." posadí si mě na sebe a přitiskne co nejvíc k sobě

Po nějaké asi půl hodině, ví úplně všechno. Snažila jsem se nebrečet, ale to opravdu nešlo.

Marcus mě utěšuje tím, že to byl jen nějaký jeho zkrat. Ale já jsem pevně rozhodnuta, že mu tohle neodpustím.

Máma nás začne svolávat na oběd. Mac se na mě tázavě koukne a já kývnu na souhlas.

„Jen ze sebe udělám trochu člověka a přijdu tam." pousměju se a vyhrabu se z postele

„Dobře Emm, ale i tak mámě řeknu, že ti není moc dobře. Chci, abys ji o tomhle řekla sama, pokud ji to budeš chtít říct." usměje se na mě povzbudivě

„Děkuju Maci, vážím si toho, co pro mě děláš. Fakt moc děkuju" pokusím se lehce usmát a jdu ke skříni

„Není za princezno" dá mi pusu do vlasů a odejde

Vyčistím si zuby, vlasy si zamotám do neupraveného drdolu, vezmu si na sebe šedé kraťasy, béžovou dlouhou mikiny s nápisem ,Brooklyn' a bílé podkolenky.

Přijdu do jídelny a hned mi máma věnuje ustaraný pohled. Zřejmě ji už Mac informoval o tom, že mi není dobře.

Martinuse úspěšně ignoruji, sednu si vedle Marcuse a začnu jíst.

Zbytek dne ztrávím u sebe v pokoji. Buď brečím, volám s Vaness a nebo se koukám na filmy.

Ignoruji to, že se ke mě snaží Martinus dostat.

Nechci s ním mluvit.

Nejsem zvědavá na jeho pitomé výmluvy. Věřila jsem mu a on udělá tohle.

Opravdu u mě skončil.

Hlásím se s další kapitolou💛