O kouzlech a kouzelnících

2. Jossine

Následující den jsem proseděla v knihovně a snažila se něco naučit. Byla jsem tam sama, protože drtivá většina dívek trávila dnešní slunečný den raději venku. Ráno jsem zaslechla Nicallu, jak se chlubí, že má sjednanou schůzku s tím šlechticem. Ostatní dívky skoro zezelenaly závistí, když jim to Nica říkala.

Naslinila jsem si prst a otočila na další stránku. Do očí mě praštil velký nadpis kapitoly - Povstání Sedmi. Okamžitě jsem si vybavila včerejší rozhovor s Kaladanem a zvědavě pokračovala ve čtení. K mému zklamání v knize nebylo nic, co by mi včera už neřekl Kal.

Zavřela jsem knihu a rozhlédla se po ohromné knihovně s velkými okny, kterými dovnitř proudila záplava slunečních paprsků. Přelétla jsem pohledem ty stovky regálů s knihami a napadlo mě, že někde tady určitě musí být kniha, kde o Povstání Sedmi najdu něco víc.

Vstala jsem od stolu a zamířila do oddělení s historickými spisy. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem našla, co jsem hledala. Nakonec jsem vybrala asi čtyři knihy, které mě zaujaly, a vrátila se zpět ke svému stolku. Dychtivě jsem začala procházet jednu po druhé.

Maleck Raia  se před povstáním spojil s dalšími šesti silnými kouzelníky a společně žádali Radu Modrých Věží, aby odstoupila, a nechala vládnout je. Na to Rada nepřistoupila a tak začala válka. Sedm Mocných triumfovalo a dobilo Modré Věže. Sedmička a její přívrženci si podrobila Severní země a Raia se prohlásil za absolutního vládce. 

Ctihodný Elazar De'cair, Nejvyšší Radní, a pravděpodobně nejzkušenější čaroděj, se ještě pokusil zpochybnit Maleckovu pozici a dožadoval se, aby o vládci Modrých Věží rozhodl souboj na život a na smrt. Takový býval dávný zvyk, než Věžím začala vládnout Rada.

Maleck Raia souhlasil a následný boj mezi ním a Elazarem potvrdil jeho převahu. Proti prvnímu mezi Mocnými neměl Elazar De'cair ani tu nejmenší šanci a kouzelníci z Věží museli uznat Raiu za svého pána.

Mezi Mocnými a císařstvím existovala dohoda o příměří. Císařovna slíbila, že její země zůstane neutrální a nebude do bojů zasahovat. Jenomže situace v Severních královstvích se stávala neúnosná a tak nakonec na naléhání kouzelníků a některých poradců císařovny byl tento slib porušen.

Vládkyně vyslala na pomoc Severním zemím armádu společně se skupinou sorkerenek. Tažení vedla Sevrina D'Orsey.

„Paní Sevrina?" Prudce jsem zvedla hlavu od knihy a ani si neuvědomila, že jsem její jméno vyslovila nahlas. Naše představená vedla výpravu proti Sedmi Mocným?

Výprava však byla zmasakrována. Ze sorkerenek přežila pouze Sevrina.

Protože císařovna porušila dohodu, všichni se obávali, že Mocní na císařství zaútočí. Bylo svoláno velké shromáždění.  Své služby vládkyni nabídl Angel Mey, jeden z kouzelníků, kteří opustili Severní země ještě před válkou. Vypravil se zpět a vyzval Malecka na souboj o nadvládu nad Modrými Věžemi.

Otočila jsem stránku a rychle přejela následující řádky. Celá další část se týkala vlastního souboje, který byl skutečně popsán do nejmenších detailů. Napadlo mě, že autor knihy pravděpodobně viděl ten boj na vlastní oči.

Se zatajeným dechem jsem se dala do čtení.

Magický souboj se tradičně odehrál v Kortanském chrámu, který se tyčí na vrcholu hory Kortano poblíž Modrých Věží. Ti, kdo před tím viděli konfrontaci mezi Maleckem a Nejvyšším Radním Elazarem, prorokovali rychlý konec pro Angela Meye...

//

Horní patra chrámu se brzy zaplnila a nebylo tam k hnutí. Davy stály u kruhových ochozů a shlížely dolů. Rozlehlá svatyně však zůstávala prázdná a čekala na hlavní aktéry dnešního představení.