O kouzlech a kouzelnících

19. Jossine

Otevřela jsem oči a shrnula si vlasy, které se mi nalepily na obličej. Ležela jsem ve světle modrých hedvábných přikrývkách na široké dřevěné posteli a bylo pro mě záhadou, jak jsem se do nich dostala. Místnost mi připadala úplně cizí, vůbec nepřipomínala můj studentský pokoj na univerzitě.

Ještě rozespalá jsem ze sebe shodila deku a posadila se. Na okamžik jsem zazmatkovala, ale pak se mi vybavily události minulé noci a já se začervenala.

Maleck.

Tvrdohlavě mě posílal pryč, ale já neodešla. Poznala jsem na něm, jak moc nechce tuhle noc zůstat sám. Byl unavený a podivně smutný, a já v sobě nenašla odhodlání ho jen tak opustit. A hlavně jsem sama nechtěla. 

Pohled mi padl na prázdnou láhev od vína, dvě sklenice a talíře stojící na stole, kde jsme společně povečeřeli. A po večeři si dlouho povídali. Nebo spíš já mluvila a on poslouchal. Vyprávěla jsem mu o škole, o spolužačkách, o rodičích, o všem, co mi přišlo na jazyk, a on jen seděl v křesle, poslouchal a díval se na mě. 

Přišlo mi, že ho moje přítomnost opravdu uklidnila, a snad i trochu rozveselila. Když jsem nakonec padala únavou a nedokázala udržet oči otevřené, vzal mě do náruče a přenesl na postel.

„Vyspi se, Joss," zašeptal a prsty mi prohrábl rudé prameny vlasů.

Chtěl se vrátit a sednout si zpět do křesla, ale já ho zadržela. „Zůstaň."

Nebyla jsem jako Nicalla, která měla desítky milenců. Já svým nápadníkům nepovolila nic víc než pár polibků, ale kdyby Maleck řekl, v tuhle chvíli bych mu dovolila úplně všechno. 

Ale on neřekl. 

Sice se vrátil do postele, lehl si ke mně a nádherně políbil, ale poté už mě pouze objal, přehodil přes nás přikrývku a zašeptal: „Dobrou noc, Jossine."

Ležela jsem v jeho objetí a myslela, že nikdy nedokážu usnout s jeho pažemi kolem svého těla, ale únava byla přece jen silnější.

Cvaknutí dveří mě vytrhlo z příjemných vzpomínek. Usmála jsem se, když do místnosti vstoupil Maleck, ale úsměv mi ztuhl na tváři hned, jak jsem zahlédla, kdo vešel za ním.

Neladar D'Orsay.

Zrovna on mě musel najít v Maleckově posteli. Co si o tom myslí?

Zrudla jsem rozpaky a nedokázala ze sebe vypravit ani pozdrav. Syn naší představené vypadal, že ani jemu tohle setkání není dvakrát příjemné.

Přesto mi to nedalo, abych v tu chvíli nesrovnala oba muže stojící přede mnou.

Světlovlasý Neladar s nebesky modrýma očima vypadal jako naprostý Maleckův protiklad. Přestože se černovlasý čaroděj nezdál o mnoho starší než druhý kouzelník, musel být mezi nimi minimálně rozdíl generace.  Ten rozdíl se nedal na první pohled poznat, avšak z Maleckova postoje a chování přece jen čišela větší sebejistota a rozhodnost, která přichází pouze s věkem.

Neladar D'Orsey byl velice pohledný, každá dívka by jistě stála o jeho přízeň, a tenkrát při našem rozhovoru u fontány jsem měla pocit, že o mě projevil zájem. Avšak po dnešku mi došlo, že já nestojím o nikoho jiného než o Malecka. 

„Neladar Vás tady hledal, Jossine, " prolomil trapné ticho první mezi Mocnými a já si uvědomila, že se vrátil k vykání. Patrně kvůli mladšímu kouzelníkovi, jehož kyselý výraz mluvil za své. „Bál se o Vaše bezpečí."

„S Kalem jsme Vás hledali," promluvil poprvé Neladar, jeho hlas odměřený.

„Kaladan je tu také?" Skoro jsem se zděsila, že i mladý elf zjistí, v čí společnosti jsem strávila dnešní noc.