O kouzlech a kouzelnících

32. Jossine

„Co si myslíte, že děláte?" rozkřikla se Paní Sevrina na Bartaghara, kolem kterého se shromažďovalo stále více a více kouzelníků z Věží.

Se staženým žaludkem jsem sledovala desítky z nich, jak se připravují k útoku. Tohle se přece nemělo stát!

„Copak to nechápete?" odsekl Bartaghar podrážděně. „Taková příležitost se už nemusí naskytnout. Mocní jsou oslabení bitkou mezi sebou. Stačí je dorazit."

„To nemůžete!" vyštěkla jsem na prošedivělého kouzelníka a bylo mi jedno, že jsem v jeho očích jen malá drzá holka, která by měla raději zůstat zticha. „Maleck nám přišel na pomoc! Zachránil nás! A vy ho za to chcete zabít?"

Bartagharovi jsem nestála za odpověď, pouze si odfrkl a zpražil mě pohrdavým pohledem.

„Jossine má pravdu," podpořila mě nečekaně císařovna, která se k nám připojila se svým doprovodem. I na ní se podepsaly události minulých hodin, přesto se zdálo, že zraněná není. „Tohle nedovolíme."

„My se Vás nemusíme ptát, výsosti," usadil ji ledově Bartaghar. „A nevidím tady nikoho, kdo by nám v tom dokázal zabránit."

Paní Sevrina na něj nahněvaně pohlédla a já si uvědomila, že ten protivný kouzelník má pravdu. Naše představená a její sorkerenky byly vyčerpané. Během pár dní prošly bojem s Maleckem na univerzitě, chránily hosty dnes na plese a neměly už sílu ani možnosti postavit se proti kouzelníkům z Věží.

„Copak jste naivní nány?" rozkřikl se zničehonic Bartaghar.

Zalapala jsem po dechu, když jsem zaslechla ta slova. Taková drzost a neomalenost! Tohle si proti nejmoudřejším ženám v císařství přece nikdo dovolit nesmí.

„Maleck Raia zabil stovky kouzelníků během válek o Severní země," pokračoval Bartaghar a s povýšeným výrazem ve tváři hleděl na císařovnu.

„Zmasakroval vaše tažení proti němu a zabije každého, kdo se mu postaví. Dokonce, i kdyby to měl být někdo z jeho řad. To už jste zapomněli na Christofa Larshe? Jeden jeho dobrý skutek nemůže převážit tohle všechno. Promrháme šanci se ho zbavit jednou pro vždy a budeme doufat, že nás všechny nepovraždí, až změní názor? Tohle mi rozhodně riskovat nebudeme!"

S tím se otočil na patě a zamířil do houfu kouzelníků, jejichž počet stále narůstal.

Císařovna mlčky pohlédla na Paní Sevrinu a povzdechla si. „To, co říká, dává smysl. Nelíbí se mi to, ale nechat Malecka Raiu žít je skutečně obrovské riziko. Nevíme, co..."

Dál jsem neposlouchala. Se slzami v očích jsem se od nich odvrátila.

„Nelad...?"

Avšak světlovlasý kouzelníky vedle mě nestál. Jak to bylo dlouho, co mě opustil, a zmizel z očí. Vyslechl vůbec tu hádku s Bartagharem?

Musím ho najít. Snad bude schopen Maleckovi nějak pomoci.

Marně jsem se rozhlížela po rozhlehlém nádvoří a hledala ho v davu pobíhajících lidí. Někteří z nich vyděšení a zranění, někteří z nich připravující se na nadcházející střet.

Prodírala jsem se mezi nimi, ale nenašla ho. Narazila jsem pouze na Nicallu, Marianu a Carlottu, které se vzrušeně dohadovaly. Když mě spatřily, rozeběhly se ke mně.

„Joss," zavolala na mě blonďatá královna našeho ročníku, na kterou jsem teď opravdu neměla čas ani náladu.

„Jsi v pořádku?" zeptala se. Ta otázka mě od ní překvapila tak moc, že jsem se navzdory svému plánu ji minout bez povšimnutí, zastavila a pohlédla na ni.