O kouzlech a kouzelnících

27. Jossine

„Sluší ti to, Jossine," pochválila mě Carlotta, která se stejně jako já připravovala na ples a v rychlosti hledala poslední chybičky na svém již dokonalém vzhledu. Znovu si překontrolovala líčení, nanesla tvářenku, upravila složitý účes ze svých tmavých vlasů.

Kriticky jsem se prohlížela ve velkém zrcadle a musela se svojí kamarádkou v duchu souhlasit.

Ano, vypadala jsem dobře. Bílé, splývavé šaty se zlatým zdobením krásně kontrastovaly s mými rudými vlasy, které jsem si po stranách zapletla do malých copánků a stáhla dozadu okrasnou sponou. Pečlivé líčení zvýrazňovalo moje velké, oříškové oči a make-up zakrýval případné nedostatky. Ještě jsem nanesla rtěnku a spokojeně se na sebe usmála.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Mrkla jsem na hodiny na stěně, do osmé zbývalo ještě deset minut. Zdálo se, že můj doprovod je netrpělivý.

Za dveřmi opravdu přešlapoval Neladar. Ani on nevypadal v tmavě modrém obleku špatně.

Se zadostiučiněním jsem zaregistrovala jeho obdivný pohled, kterým mě přejel od hlavy až k patě.

„Vypadáš úžasně," vydechl ohromeně a nemohl ze mě odtrhnout oči.

Potěšeně jsem se na něj usmála a zaregistrovala i rozesmátou Carlottu, která mi ukázala zdvižený palec.

„Děkuji," odvětila jsem světlovlasému mladíkovi a zavěsila se do něj. „Půjdeme?"

***

Vstoupili jsme do osvětleného sálu, který se pomalu plnil lidmi. Na stěnách visely zelené prapory se znaky císařství a všude bylo plno květin. Výzdoba vypadala perfektně a já si v duchu gratulovala, jakou jsme s Kalem odvedli dobrou práci.

Na velký stůl do tvaru písmene U začalo služebnictvo nosit různá jídla a zákusky, ale židle v čele stále zela prázdnotou. Vládkyně na ples ještě nedorazila a nikde jsem nespatřila ani paní Sevrinu. Hudba také nehrála, hudebníci zatím pouze ladili nástroje.

Hlavními dveřmi pod zdobeným klenutím vstoupila do sálu skupinka mladých sorkerenek a mezi nimi i Nicalla. Měla na sobě světle modré šaty bez rukávů s širokou sukní, dlouhé vlasy vyčesané nahoru. Neochotně jsem musela připustit, že i ona vypadala skvěle. Po jejím boku kráčel hnědovlasý muž v elegantním obleku, kterého jsem neznala. Budu muset později vyzpovídat Carlottu, abych se dozvěděla, koho Nica ulovila tentokrát.

Blondýnka mi věnovala krátký pohled a o něco delší Neladarovi, než nás beze slova minula. Ten závistivý výraz v jejích očích mi však neunikl.

„Je tu nějak mrtvo, co?" přitočil se k nám zničehonic Kal.

„Hm, zdá se," prohodil mladý kouzelník a upřel pohled na druhou stranu sálu, kde se konečně objevila císařovna s vojenským doprovodem a o chvíli později ji následovala i Paní Sevrina. Dvě nejmocnější ženy země, napadlo mě.

Všimla jsem si, že se na plese nachází kromě studentek z univerzity i mnoho dalších sorkerenek, dokonce i Rissa a její stráže. A také vojáci. Stáli na každém rohu, a i když se snažili působit nenápadně, nedali se přehlédnout. Snad je to jen přehnaná opatrnost a nic se nestane.

Maleck přece slíbil, že nezaútočí. A já jeho slovu věřila. Možná jsem nechápala všechno, co první mezi Mocnými udělal, ale nebyl to lhář.

Hudba začala konečně hrát.

„Zatančíme si?" usmál se na mě Neladar a já přikývla.

Parket se rychle zaplnil. Všimla jsem si, že Nica tancuje se svým doprovodem, zahlédla jsem Kala s Carlottou a dokonce i císařovnu s Kaladanovým otcem. Jediná Paní Sevrina stála stranou, přestože stříbrovlasá sorkerenka vypadala v tmavých sametových šatech i na svůj věk velice půvabně, a rozhodně neměla nouze o taneční partnery.