O kouzlech a kouzelnících

3. Neladar

„Nic," zavrtěl jsem hlavou a v duchu se usmál.

Ta mladá sorkerenka by musela být podstatně lepší, aby se dokázala přede mnou skrýt. Ale matce jsem nic neprozradil, nechtěl jsem, aby měla ta dívka kvůli mně problémy.

Kromě toho, kdyby má dokonalá matka věnovala pozornost i jiným věcem než rozdávání dobrých rad těm, kdo o ně nestojí, dokázala by ji objevit sama.

„Císařovna vyjednává s kouzelníky z Modrých Věží, chtějí naší pomoc."

„Jakou pomoc?"

„Potřebují někoho ukrýt."

„Proč tady?" 

Politická jednání mě nikdy příliš nezajímala. Místo toho jsem raději po očku sledoval tu mladou dívku, co se tak nenápadně krčila mezi regály s knihami a netušila, že její kouzlo neviditelnosti jsem už dávno prokoukl. 

Doslova. 

V duchu jsem se usmál. Ta mladá žáčka mojí matky nevypadala vůbec špatně. Rudé vlasy jí v mohutných pramenech padaly na záda a její velké, hnědé oči mě i mou matku zvědavě pozorovaly.

„Protože si myslí, že v císařství ho Mocní nebudou hledat," přerušila matka mé myšlenky.

Při slově Mocní jsem se na ni prudce obrátil.

„Oni po něm jdou Mocní?"

„Ano a proto se obáváme..."

„Měli byste jim vyhovět."

„Tomu nerozumíš. Když tady ten kouzelník zůstane, budeme v ohrožení nejen my, ale i celé císařství. S Mocnými si nesmíme zahrávat. A dávat jim záminku k útoku je..."

„Kdo je ten kouzelník?" přerušil jsem ji podruhé.

„To ti nemůžu říct," zavrtěla matka hlavou. Zase tak moc mě to nezajímalo, takže jsem nebyl zklamaný. Informace, že po něm jdou Mocní, mi úplně stačila.

„On je ve městě?"

„Ano, ale chceme, aby ho kouzelníci odvedli. Nemůžeme riskovat a skrývat ho tady."

„Celý dvůr císařovnou počínaje a tebou konče se vždycky tak třese, když se někdo třeba jen zmíní o Sedmi Mocných. Nemáme ani jistotu, že se opravdu chystají zaútočit, ale pokud ano, tak je na čase, aby je někdo zastavil jednou provždy!"

„Jsi ještě hloupý kluk. Nedokážeš si představit, co Mocní dokáží," obořila se na mě matka. „Nevíš o tom vůbec nic!"

„Vím toho dost," odsekl jsem. „Vím to, že mi jeden z nich zabil otce!"

Matka se na okamžik zarazila a po chvíli pokračovala poněkud mírnějším hlasem. „Já ti rozumím, Neladare. Ale pochop, že..."

„Jste zbabělci! Raději necháte kouzelníky a Severní země, ať si poradí sami, abyste si náhodou neumazali ruce."

„Mluvíš jako rozmazlený fracek! Nazýváš nás zbabělci, ale já jsem s Mocnými bojovala, stála jsem proti samotnému Maleckovi. A co jsi dokázal ty?"

„Nic. A ani nedokážu, když mě držíš na řetězu a nedovolíš mi, abych udělal to, co chci."

„A co tedy chceš dělat?"

„Pomstít se."

„Chceš zabít Malecka Raiu?" Matka si mě změřila pohledem, který mě skoro urazil. „Myslíš si, že dokážeš to, co nesvedli nejlepší kouzelníci z Modrých Věží? Co nesvedli válečníci ani sorkerenky? Co nesvedl tvůj otec?"