๑♡STALKER♡๑ ✓

2.

UnKnown: Ahoj krásko :*

Sára: Ahoj? My se známe?

UnKnown: Já tě znám, ty mě poznáš velmi brzy, ale po tom co jsi dneska provedla jsi nejsem jistý jestli naše první setkání bude úplně příjemné.

Sára: Ale prosím tě, copak jsem ti provedla? Nehraj si na pana tajemnýho, nejsem na to zvědavá.

UnKnown: Ale ale, aby to setkání nenastalo dřív než si myslíš.

Sára: Nech mě být!

Jsem teď fakt naštvaná, nějaký člověk si ze mě dělá srandu, píše kraviny a myslí si jak je zajímavej. Na tohle nemám fakt náladu. Dneska ne.

UnKnown: Ty mi nebudeš rozkazovat!

Sára : Už se bojím jak malý dítě.

UnKnown: Přestaň být drzá.

Sára: Proč jako? Myslíš že mě tvoje řeči zajímají?

Zobrazeno

Najednou se zhaslo. V mém pokoji bylo jen trochu světla, které přicházelo z lampy, která stojí na ulici a z jasu mého notebooku. Slyšela jsem kroky. Začínala jsem se bát. Otevřely se dveře. A ve dveřích stála nějaká postava. Podle postavy bych řekla, že kluk. Měl černou mikinu, kalhoty a na obličeji masku (Anonymous).
Seděla jsem na posteli úplně ztuhlá a nevěděla co dělat. Ta postava se ke mě přiblížila. Šel pomalu ke mě, najednou zrychlil a povalil mě tak, že jsem ležela. Chytl mě za zápěstí a dal mi je nad hlavu.

,,Zlatíčko, ujasníme si pár věcí. Zaprvé nebudeš na mě drzá. Proč? Protože určitě nechceš, aby se stalo něco třeba Nikol, že? Dneska jsi mě hodně naštvala. Jasně jsi dostala příkaz, že nemáš chodit do kavárny! A ty? Neposlechla jsi a to ti jen tak neprojde."

Byla jsem jako zmražená, mluvil na mě takovým tím tónem jako se mluví na malé dítě.

,,Kdo jsi? A co.. co po mě chceš?" Vykoktala jsem zděšeně, zatímco jsem se kroutila a snažila se vymanit z jeho sevření.
,,Kdo jsem? Zlatíčko já, já jsem tvůj budoucí manžel, tvůj osud a od teď, tvé všechno, Sáro." řekl a pevně mě stiskl, abych se nemohla vykroutit.
,,O co ti jde? Nezajímáš mě, mám kluka, kterého miluju a s tebou nechci mít nic společného, neznám tě!" vykřikla jsem, protože jsem se trochu vzpamatovala.
,,Přestaneš být drzá? Jsi moje! Zítra se s Jimmym rozejdeš nebo to pěkně schytá!" křikl on.
,, Jak? Jak víš jak se jmenuje?"
,,Není věc, kterou bych o tobě nevěděl."
,,Nerozejdu se s osobou, kterou miluju, kvůli nějakému psychopatovi!"
,,Jak chceš, až si to rozmyslíš, napiš mi a omluv se mi za tvé chování!" konečně mě pustil, zvedl se a odešel.
,,Nenapíšu ti!" křikla jsem ještě.

Hned se rozsvítilo a já si lehla pod peřinu a propadla v histerický pláč. Cítila jsem se strašně. Celou dobu jsem se snažila chovat odvážně, ale tohle je moc! Nemůžu se s Jimmym rozejít, já ho miluju! A taky že nerozejdu. A pak to co říkal o Nikol? Nesmí se jim nic stát!
Podívala jsem se na notebook. Byla tam nová zpráva.

UnKnown: Není důvod k pláči, teď jsem tu já, měla by jsi být šťastná.

Sára: Já nebrečím! Dej mi pokoj.

UnKnown: Nelži mi! Řekl jsem, že není věc, kterou bych o tobě nevěděl! Vím i to co právě teď děláš!

Zobrazeno

Vypnula jsem notebook. Co se to sakra děje? V hlavě jsem měla pořád ty jeho řeči. Nejradši bych teď usnula a probudila se za pár měsíců, jakoby nic.